úterý 23. dubna 2024
Vojtěch
pondělí, 31. července 2017, 16:30
Pondělní rubrika PO STOPÁCH... je po týdnu opět tady. Tentokrát jsme pro vás vybrali příběh Nataši Gollové, slavné herečky, která začínala svou hereckou kariéru právě v Moravském divadle v Olomouci. Ponořte se do jejího příběhu. Příští týden se můžete těšit na příběh rodáka z Přerova, Františka Rasche, který vedl v období první světové války vzpouru v Boce Kotorské.
Nataša Gollová byla dcerou významného meziválečného národohospodáře a politika Františka X. Hodáče; narodila se v Brně, ale záhy se její rodiče přestěhovali do Prahy. Své křestní jméno obdržela podle postavy románové epopeje Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a mír, kterou před narozením Nataši její matka Adéla četla. Po středoškolském studiu na dívčím reálném gymnáziu, přičemž absolvovala baletní přípravu, školení ve scénickém tanci a herectví a pobyt v Anglii, začala studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; naučila se anglicky, rusky, francouzsky a německy, zajímala se o literaturu a velmi dobře hrála na klavír. Při tanečním turné v Paříži roku 1932 se seznámila v ateliéru malíře Josefa Šímy s francouzským básníkem a dramatikem rumunsko-židovského původu Tristanem Tzarou (1896‒1963), zakladatelem dadaismu, jenž zůstal její životní láskou. Po návratu do vlasti zanechala univerzitního studia, poněvadž ji definitivně zlákalo divadlo.
Nataša Gollová, 40. léta 20. století. (Vlastivědné muzeum v Olomouci)
Svou divadelní dráhu začínala Nataša Hodáčová pod příjmením Gollová v Olomouci – 12. dubna 1933 vystoupila pohostinsky ve zdejším Českém divadle v dramatu Gerharta Hauptmanna Před západem slunce (v roli Inken Petersové) a již jako členka olomoucké činohry se představila publiku 27. ledna 1934 v dramatu Eugena Gladstona O’Neilla Milionový Marco (v roli princezny Kukašin). Svůj umělecký pseudonym si zvolila s ohledem na společenské postavení svého otce podle příjmení svého děda, historika Jaroslava Golla. Celkem Nataša Gollová ztvárnila v Olomouci 16 rolí, naposledy Evu v činohře Williama Somerseta Maughama Nedoceněné zásluhy (premiéra 3. května 1934). Tristan Tzara bez ohledu na svou manželku, švédskou výtvarnici a spisovatelku Gretu Knutsonovou, podle vzpomínek herce Svatopluka Beneše tehdy „často za Natašou jezdil. Do Prahy i do Olomouce, kde potom byla v angažmá.“
Městské divadlo v Olomouci, 40. léta 20. století. (Fotoarchiv Vlastivědného muzea v Olomouci)
V následující divadelní sezoně působila Gollová v Národním divadle v Bratislavě. Poznala tu svého dalšího životního partnera, herce Františka Vnoučka, jenž ale projevoval daleko více erotického zájmu o muže nežli o ženy, a tak svůj vztah k tomuto představiteli milovnických a posléze charakterních rolí ukončila. Od roku 1935 až do roku 1944 zakotvila Nataša Gollová v pražském Divadle Na Vinohradech. I když ztvárnila nespočet dramatických postav, především se proslavila prostřednictvím filmu v období konce meziválečné Československé republiky a za Protektorátu Čechy a Morava. Filmy jako Kristián (1939), Eva tropí hlouposti (1939), Roztomilý člověk (1939), Pohádka máje (1940), Katakomby (1940) či Hotel Modrá hvězda (1941) dodnes dokládají její výjimečný komediální talent a šarm. Účinkovala jako Ada Goll v jediném německém filmu (Komm zu mir zurück – Vrať se ke mně zpět, 1944), ale daleko více jí v poválečné atmosféře ublížilo její soužití s Wilhelmem Söhnelem, vedoucím Spojovacího úřadu říšského protektora při Českomoravském filmovém ústředí. Söhnel sice za to, že za protektorátu umožnil, aby se točily české filmy, získal po válce zpět československé občanství, navíc se ukázalo, že byl anglickým špionem, ale filmová kariéra Nataši Gollové byla nicméně za údajnou spolupráci s nacisty na šest let přerušena.
Nataša Gollová jako Helenka v Pohádce máje. (Vlastivědné muzeum v Olomouci)
Jako divadelní herečka se díky režiséru Karlu Konstantinovi, za něhož se roku 1947 provdala, mohla uchýlit do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Roku 1952 se s manželem vrátila do Prahy a vystupovala až do roku 1971 na scénách pražských divadel. V roce 1951 si zahrála po boku Jana Wericha v historickém filmu Císařův pekař a Pekařův císař (1951) v roli Kateřiny – umělé ženy Sirael, v hudební komedii Drahé tety a já (1974) excelovala jako bláznivá teta Fany, jejím posledním filmem bylo drama Konečná stanice (1981). Potíže s kyčelními klouby donutily Natašu Gollovou odejít do invalidního důchodu, přesto se objevovala v řadě televizních inscenací a filmů i v televizních seriálech (naposledy v Sanitce z roku 1984). Zemřela 29. října 1988 v domově důchodců v Praze-Krči, je pohřbena v rodinné hrobce Hodáčových na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Zajímavosti o Nataši Gollové
|
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.
