Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.

Souhlasím
 

Fashion blog od KejT: O tom, jak jsem vstala z mrtvých a šla „výtržničit“ do Ikei …

 
čtvrtek, 21. ledna 2016, 08:41

Bydlet v Olomouci je jako sen – ale jen do té doby, dokud se vám něco nerozbije - topení, myčka, všechny ty internety, lampy či kotel na teplou vodu. Pak totiž přijde na řadu asi tak nikdy nekončící zařizování, volání opravářům, vztekání se, čekání, nadávání, mrznutí, žití v divných podmínkách, a brečení, že chcete maminku nebo třeba tatínka, který by zavolal maminku nebo to aspoň opravil.

Před nějakou dobou nám odešel kotel a až o měsíc a půl později, byl někdo schopen ho konečně opravit! Dlouhý proces, kdy nám po bytě pobíhali opraváři, kominíci, vymetači trubek (říkejme jim Helmuti), instalatéři a další podivná stvoření, nakonec skončil rozbořením půlky stěny, pavučinami, deseti centimetrovou vrstvou prachu, a taky  novým kotlem, který jako topí, ale řekněme si na rovinu, že vlastně moc netopí (ale budeme se tvářit, že je všechno v naprostém pořádku).

A co tomu předcházelo? Tři týdny mrznutí, kdy pokojová teplota spadla na nějakých 13°C, kdy veškeré osazenstvo bytu málem umřelo na rýmečky, chřipečky a teplotky a věčné stresy na téma "Okoupu se večer? Nebo umrznu?". Našim heslem bylo "Snad moc nesmrdím" a "Přežij" a i když to bylo dost děsivé, ve svém důsledku to vlastně byla hrozná sranda a za všechny ty svíčky (které nás měly j-a-k-o-ž-e ohřát), suché šampony a litry teplého kafe, které když omylem ukáplo na naši zimní vrstvu oblečení, byl to pocit naprostého blaha. Ještě teď tak ráda vzpomínám na doby, kdy jsem dokonce dobrovolně chodila do školy, protože prostě TEPLO.

Ale jak je konec dobrý, všechno je dobré, a tak se teď momentálně pohupuju na obláčku spokojenosti, protože jsem konečně odhodila i holínky, zimní bundu a zásobu paralenů jak pro celou vojenskou jednotku. Život je krásný!

A ještě o něco krásnější byl, když jsem si o víkendu udělala výlet do teplých krajin - čtěte "domů, za maminkou a tatínkem", kde jsem si užívala všechny ty vymoženosti jako třeba krb, topení, teplou stravu, či možnost chodit jenom v domácích kalhotách s ledním medvědem a v papučkách se sobem. 

Když už jsem se dostatečně ohřála a hlavně uzdravila, sedla jsem za volant a letěla obkouknout novou kolekci (plyšáků) do Ikea, kde jsme s mým drahým spolubydlícím asi moc radosti nezpůsobili. Dvě podivná stvoření válející se jim po gaučích a fotící fotky, asi nejsou to pravé ořechové, co chce zaměstnanec vidět v sobotu pozdě večer před zavíračkou. Ale tímto článkem veškeré zaměstnance Ikea Ostrava zdravím.

Když už ale píšu módní blog, chtělo by to i pár slov k outfitu - do sukně jsem se zamilovala už v letáku Lidlu, ale sehnat ji, nebylo vůbec lehké. Proto když jsem spatřila poslední kousek, a ještě v mé velikosti, věděla jsem, že jsme si souzeni. Bunda je z New Yorkeru, tílko z F&F a baleríny z CCC. Odkuď jsou korálky, vám nepovím - jedno z pravidel dárků je, že vám darující neřekne, kde byla věc pořízená, ale za to vám můžu povědět, že klobouk jsem si pořídila v kolekci C&A, a jak jsem později zjistila, tato vínová barva je naprostým hitem loňského podzimu. Takže hurá – pro jednou jsem zase trendy!

Napsal(a) KejT | Zdroj Blog Instantní krása
 


 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • V brzkých ranních hodinách se v Olomouci...

  • 5 základních kroků, jak přežít vejšku v...

  • Muž pěstoval šestnáct rostlin konopí. Hrozí...

Reklama