Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Jedná se o blog, názory redakce se nemusí s názory autora shodovat

KOMENTÁŘ: Duševně nemocné si nesmí brát za rukojmí premiéři ani média

 
středa, 14. listopadu 2018, 15:30

Veřejné mínění v České republice ovládla v posledních desítkách hodin názorová bouře o síle orkánu. Rozpoutala ji reportáž investigativních novinářů Seznamu Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka. “Ztracený” syn Andreje Babiše v ní promlouvá o únosu, uklizení jeho osoby na Krym.

Nechutné, odporné, odsouzeníhodné!” zní ze všech koutů Česka.  Skandál hodný demise, míní tisíce lidí a řada médií. Andrej Babiš však v tomto příběhu není jediným, kdo si bere za rukojmí duševně nemocné a manipuluje s nimi, jak se mu zachce. Po jeho bok se zařadila i média, od kterých by to liberálně smýšlející člověk rozhodně nečekal.

Stranou kontextu

Ponechme nyní úplně stranou, jakou diagnózu má stanovenou Andrej Babiš junior. A případně, zdali je schopen či neschopen výpovědi v trestním řízení v kauze Čapího hnízda. Nepřísluší to nám, ale odborníkům, kteří ho (nejspíš na rozdíl od doktorky Protopopové) vyšetřili, vyšetřují a v budoucnu ještě vyšetří.

Ponechme stranou všechny dohady, zdali je, či není bílým koněm, na kterého Andrej Babiš jen přepsal svůj majetek, aby dosáhl na kýženou dotaci. Nepřísluší to nám, ale orgánům činným v trestním řízení.

A hlavně ponechme stranou, že máme možná za premiéra takového křiváka, který nechá svého syna “uklidit”, aby mohl svědčit v případu dotačního podvodu, do kterého ho sám zatáhl.

Tento komentář se pozastavuje především nad způsobem, jakým pojala liberálně orientovaná média otázku duševní nemoci a z nich plynoucí (ne)svéprávnosti. A mluvíme tu o nováčcích na české mediální scéně stejně jako o matadorech tuzemské publicistiky. Bohužel.

Duševně nemocný nerovná se nesvéprávný

O bolestný přešlap se v posledních desítkách hodin postaral například šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery. V článku „Babiš nic nevysvětlil“ si ohledně zdravotního stavu Babiše juniora klade otázku: „Kdyby šlo o dlouhodobou nemoc, bylo by to zásadní zjištění. Pokud totiž syn není svéprávný, aby vypovídal před policií, a pokud není svéprávný, aby mluvil s novináři, jak by mohl být svéprávný, aby vlastnil Čapí hnízdo?“

Po přečtení této věty se spíše nabízí otázka: „Kde sakra bere Erik Tabery jistotu, že je Andrej Babiš junior nesvéprávný?” Tabery totiž postavil (bohužel ne až tak) pomyslné rovnítko mezi “duševně nemocný” a “nesvéprávný”. Tato konstrukce je přitom stejně hloupá jako škodlivá.

Na podobnou strunu pak ve snaze přijít s “něčím novým” zabrnkali i redaktoři nedávno vzniklého Deníku N Prokop Vodrážka a Eliška Hradilková Brázdová. Ti si nebrali servítky a “podezřelé” spojení duševní nemoci a majetku vypálili rovnou do titulku: Babišův syn, který je podle premiéra nemocný, koupil v Praze vilu za 12,5 milionu”.

Ano, to si dovolil. Kupovat vilu se mu zachtělo. A přitom s diagnózou na krku! Neřád jeden..

Dvakrát mysli, jednou piš

Na co narážíme.. Člověk s diagnózou duševní nemoci samozřejmě může vlastnit nemovitost nebo podepsat smlouvu. A my bychom za to měli být sakra rádi. Je to lichotka nás, společnosti. Výdobytek doby. Projev úrovně civilizované společnosti. Proč by neměl?

Člověk, kterému je diagnostikována duševní nemoc, může žít v celku klidně a spokojeně po většinu svého života. Jsou taková duševní onemocnění, která se neprojevují kontinuálně po celý život, ale pouze v epizodách, jež mohou přicházet v rozmezí klidně několika let.

Měl by tedy člověk pozbýt svéprávnost při prvním panickém ataku či záchvatu úzkosti? Nebo až při pátém, desátém, stém? Kdo rozhodne? Novináři ne, naštěstí.

O Andreji Babišovi juniorovi nevíme zhola nic. Nevíme, čím trpí, jaká je jeho diagnóza, v jakém se nyní nachází rozpoložení.

N e v í m e.

N i c.

(Ani policie, ačkoliv se snaží kostrbatě tvrdit, že ano.)

Příliš ostrý start

Plně chápu napínání všech svalů k tomu, aby se novinář choval jako správný hlídací pes demokracie a ve chvíli, kdy vyčmuchá smradlavou levárnu (jakou možný únos vlastního syna nepochybně je), hladově vystřelí po kořisti jako Holan po srně. Musí přitom však znát své lidské hranice.

Kousat okolo sebe bez starostí o případné následky totiž umí každé hovado. Oběti těchto “morálně oprávněných útoků” tu ale se svými vnitřními pocity a vnějšími předsudky zůstanou i po změně voličských nálad národa. Na rozdíl od politiků.


Text vznikl ve spolupráci se Štěpánem Šůstkem, jedním z autorů projektu Psychobraní, který šíří osvětu o stigmatizaci lidí s diagnózou duševní nemoci.

Napsal(a) Martin Šeda | Foto Martin Šeda

Kam dál?

DRBÁRNA: Česká muzika je dobrá. Byl bych rád, kdyby ji fanoušci...

neděle, 22. dubna 2018, 21:42

Víte, co obnáší práce zvukového inženýra? Ne? Tak přesně o tom vám v dnešním díle Drbárny povypráví Jiří Paška, kterého veřejnost...

DRBÁRNA: Učitelé a lékaři jsou pro mě nejdůležitějšími osobami, říká...

neděle, 18. března 2018, 20:00

Víte, že je zpěvák Matěj Ruppert také milovníkem latinsko-amerických tanců? Možná ještě méně z vás by hádalo, že na zimních...

Muži z Olomouce a jeho matce prošlo rukama přes 60 psů. Za jejich...

úterý, 28. listopadu 2017, 17:00

Kolik psů musí žít v trýznivých podmínkách či uhynout, aby úřady začaly konat a psy majitelům začaly konečně odebírat? Tuto...

KOMENTÁŘ: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se pítko postaví

úterý, 5. září 2017, 07:30

Město si pro nás, jakožto pro Olomoučáky, připravilo překvapení. Velká sláva, třikrát hurá, tady máte pítka a radujte se s námi....

 
 
 

O čem píše Drbna.cz

Nerad odmítám lidi, ale den má bohužel jen 24 hodin, říká budějcký trenér Dominik Kodras

Na trénování "obyčejných lidí" už mu nezbývá čas. Spolu se svým týmem se plně věnuje profesionálním sportovcům. Pod rukama už mu prošla taková jména jako Jirka Novotný, Milan Gulaš, Tomáš Sivok nebo Roman Will. I když je budějčák Dominik Kodras na první pohled sympaťák, v posilovně z něj jde strach. Výsledky se pak ale zaručeně dostaví.

Varování před nebezpečnými dětskými cyklovozíky

Převážení malého dítěte v přívěsném vozíku za jízdním kolem by měla být jedna z nejbezpečnějších variant, jak ho brát na cyklotúru. Jaká je realita? Spotřebitelská organizace dTest otestovala 11 modelů cyklovozíků, pět z nich v testu propadlo. Nedostatky se týkaly praktických zkoušek v terénu, složitého sestavování, nepohodlí, bezpečnostních rizik a obsahu nežádoucích chemikálií.

Potíže s hraním hazardu a závislostí může mít 164 tisíc lidí

Kolem 164 tisíc lidí nad 15 let v Česku může mít podle odborných odhadů problémy s hraním hazardních her a se závislostí na něm. Patologických hráčů je pak bezmála 60 tisíc. Sázení a hraní nemá pod kontrolou asi 13 tisíc mladých do 18 let. Vyplývá to z výroční zprávy o hazardním hraní za loňský rok, s níž by se měla v pondělí seznámit vláda. V posledních letech počty klesly. Češi loni za hazard utratili 249,5 miliardy korun, prohráli 31,3 miliardy.