Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.

Stanislav Flek: Během kampaně jsme s hnutím spOLečně začali řešit problémy, které opravdu lidi ve městě trápí

 
pondělí, 1. října 2018, 17:00

Hnutí spOLečně má za sebou několik velice náročných měsíců a i Stanislav Flek, lídr hnutí a kandidát na primátora, mi na začátku našeho rozhovoru řekl, že zažil jen málo tak časově náročných měsíců, jako těch před volbami. Zároveň ale dodal, že to byl čas, kdy změnil názor na Olomoučany a opravdu pochopil, co naše Olomouc potřebuje.

Pojďme nejlépe od začátku zhodnotit kampaň hnutí spOLečně. Podařilo se, co jste zamýšleli, nebo se kampaň vyvíjí spíše podle situace, jak se říká, ze dne na den?
Kdybych mohl zhodnotit kampaň obecně, tak má dvě roviny. Jednu, kde se stávající strany, které tady fungují, chlubí tím, co udělaly za čtyři roky. My se můžeme pochlubit tím, co jsme zvládli udělat za čtyři měsíce. Řekl bych, že jsme museli přijít s úplně jiným konceptem, abychom se dostali z takové té šedé anonymity, museli jsme to zkrátka začít dělat jinak. Jedním z našich zásadních rozhodnutí bylo, že jsme šli rovnou za lidmi a přímo si je vyslechli. Navíc tím, že se nás s lidmi setkávalo zhruba patnáct až dvacet kandidátů, jsme získali skutečný obraz toho, co je trápí a jaká témata jsou pro ně důležitá. Na tato témata jsme následně začali reagovat.

Takže jste v podstatě udělali takový průzkum trhu.
Dá se to tak říct. Ne však přes agentury, ale přímým kontaktem s lidmi. Pokud každý z kandidátů vede rozhovor třeba s deseti lidmi v různých částech města, má najednou sto různých názorů. Když vám pak ale osmdesát z nich řekne, že jim například ve městě chybí stromy, protože se tu hodně kácí, tak  najednou začnete vidět jejich očima. Pro mě to bylo velké překvapení, samozřejmě vím, že je zeleň ve městě důležitá, ale nahlížel jsem na to hlavně ze svého odborného pohledu. V okamžiku, kdy se s lidmi bavíte, získáte naprosto odlišný pohled na věc. Taky nám pomohlo,, že když jsme se s lidmi setkali, nešli jsme za nimi jako politici. Vnímali nás jako někoho ze svých vlastních řad. Byli daleko otevřenější a stejně tak se bavili o problémech. Na základě jejich výpovědí jsme potom začali přemýšlet, co by se s tím dalo dělat.  Důležitý byl i formát setkávání, taková ta naše nezatíženost fenoménem „na zámku a v podzámčí“.

Dá se říci, že kolem sebe máte jakousi pomyslnou bublinu?
Přesně tak. A dá hodně práce, abyste v ní nezůstali. A čím jste v té bublině - na radnici déle, tím je pro vás horší se z ní dostat ven. My jsme se této bublině vyhnuli, a to byla naše velká výhoda. Hlavně jsme se lidí nebáli, netrpěli jsme žádnými předsudky. Proto v momentě, kdy nás napadli na internetu a vznikla tam ostrá diskuze, tak jsme teda řekli – oukej, pojďme to probrat u kafe nebo u piva. To byla první fáze. Bylo strašně zajímavé, že těm, co šlo o diskuzi a skutečné vyřešení daného problému, opravdu přišli. Naopak ti, kteří měli v úmyslu pouze prudit v anonymitě schovaní za monitorem, nikdy nedorazili.

Druhou fází byly pikniky. Neformální atmosféra, kde není politik versus lid, ale kde jsme my lidi a bavíme se o tom, co pro nás Olomouc znamená a co pro ni můžeme udělat. Bylo to pro nás neskutečně cenné. Celá myšlenka vychází z klíčového bodu našeho programu - participace, tedy zapojení občanů do rozvoje města. Chceme město, které naslouchá lidem, a město, které s lidmi komunikuje. Na těchto piknicích bylo krásně vidět, že přesně toto zde lidem chybí.

Co se týče kampaně, je tu ještě jeden fenomén. Když jsme začínali s lidmi mluvit a diskutovat, tak nás viděli jako poctivé, ale naivní, nevěřili nám, že se s dravou politikou vypořádáme. My jsme dokázali, že s politiky umíme vyjít, i když věci děláme netradičně. To je věc, která je pro nás zásadní. Nedělám si iluze, že se tu po volbách všechno jako zázrakem změní, ale můžeme udělat významný krok, ať už budeme v Radě nebo v opozici. Nemyslím si, že je pro město fatální, zda vládne ta či ona strana. Myslím, že nejhorší je okamžik, kdy přestane fungovat nějaká kontrola a demokracie. To je potom vražedné pro město i pro lidi, kteří ztrácí důvěru v demokratické principy a mechanismy a vztah k městu.

Myslím, že takhle stejně jako vy to vnímají i lidé zvenku.
I já to tak vidím. Mám v týmu lidi, kteří jsou ve svém profesním životě hodně úspěšní, splnili si svoje a teď říkají, že je načase to společnosti vrátit. Někteří politici nám navíc nevěří, že vydržíme a myslí si, že se co nevidět rozpadneme, rozdrobíme. První desítka je ale skupina osob, které jsou schopny dosáhnout shody. Je tam řada lidí z byznysu, z různých manažerských postů a vědí, že se dá posunout pouze tak, že se lidé mezi sebou dohodnou. Samozřejmě že mezi sebou máme spoustu protichůdných názorů, ale diskuzí se vždy na něčem shodneme. To je pro mě důkazem toho, že se drobit určitě nebudeme.

Právě politici často kritizují některé vaše odvážné návrhy. Např. plán přihlásit v Olomouci 5000 obyvatel s trvalým bydlištěm. Je to vůbec realizovatelné?
Náš plán je ambiciózní, nikoliv nerealizovatelný. Jako spádové město s velkou nemocnicí a univerzitou jsme přirozeným centrem regionu. Univerzita produkuje každoročně velké množství kvalitních absolventů, kteří se v Olomouci na několik let ohřejí a poté odejdou, buď zpět domů nebo za lepší prací do větších měst. Tomu nejde zabránit, ovšem lze více absolventů přesvědčit, aby zde zůstali, položili základy pro život a vybudovali kariéru. Jen se zeptejte svých přátel, kteří zde studovali, kolikrát slyšeli od města jasný vzkaz: “Chceme vás tady!”. Zjistíte, že město pro udržení kvalitních lidí dělá pramálo. My chceme tyto lidi motivovat dostupným bydlením, odpuštěním poplatku za svoz odpadu nebo zjednodušenou agendou pro přepis trvalého bydliště. Během deseti let tak chceme přepsat k trvalému pobytu pět tisíc lidí, kteří zde už dávno žijí. Městu to na daních přinese minimálně 62 milionů korun ročně.

Jak se dá pomoci městské zeleni po volbách? Jakými kroky se dá oživit?
Je to otázka priorit. V okamžiku, kdy si politici na městě řeknou, že musí dát na první místo zeleň, tak pak se dá v podstatě řešit všechno. Jeden z hlavních problémů je s uličním stromořadím. My jsme středoevropské historické město, které má určitou strukturu ulic, které jsou poměrně úzké, je v nich málo prostoru a musíme sem dostat dopravu. To znamená, že si po městě musíme rozpracovat zhruba tři typy ulic. První typ ulice je jednoduchý, kde ty stromy lze dostat snadno. Toho je potřeba využít na sto procent. Dalším typem jsou ulice, kde za určitých technických řešení strom celkem jednoduše dostaneme, jsou tam sice zhoršené podmínky pro výsadbu, ale za jednání se síťaři se to dá vyřešit. Zkušenosti z ostatních měst jsou takové, že zhruba padesát až sedmdesát procent lokalit, kde jsou inženýrské sítě, se dá osázet. Důležitý je i design ulice jako takové. Jakoukoli rekonstrukcí, kterou provedeme, změníme design ulice. To znamená, že chodci, cyklisté i automobilová doprava se dostanou na stejnou úroveň a do toho přijde zeleň, vozovka se zúží. Je důležité si říci, že budeme všechny ulice rekonstruovat podle moderního designu. Včetně rekonstrukce všech inženýrských sítí, které zde jsou.

Teď jsou na radnici priority nastavené jinak?
Ano, priority jsou nastaveny jinak. V podstatě to bylo doposud tak, že se stromy sázely tam, kde to bylo nejjednodušší. I princip, že se za pokácený strom sázejí stromy náhradní, v Olomouci dobře funguje. Horší ale je, že se často stromy nevrátí do ulice, kde byly pokáceny, ale na jinou lokalitu ve městě. Většinou někde na okraj. Tím lidé ve vykácené ulici o zeleň přicházejí. Proč bychom nemohli například některé městské budovy jako školy a podobně nechat zarůst popínavými rostlinami? Sice panuje přesvědčení, že popínavka ničí budovu, není to však pravda. Pokud je budova opravená, v dobrém stavu, s opravenou fasádou, tak ji to neničí. Další věcí jsou střešní zahrady. Když už se někde střecha rekonstruuje, proč na ní rovnou neudělat střešní zahradu? V okamžiku, kdy si nastavíme, že to město musí být zelenější, najdeme spoustu cest. Já bych třeba rád na úřadě měl i koordinátora, který by se zabýval tou otázkou zelených střech, protože je vypsán opravdu zajímavý titul, který by mohl pomáhat bytovým družstvům a Společenství vlastníků  zelené střešní zahrady realizovat.

Takže se to nemusí týkat pouze budov města, ale i soukromých budov ve spolupráci s městem?
Samozřejmě. Jde o to otevřít téma. Dále jsou tu parky. Když se podíváte na naše sídliště, kde žije na šedesát tisíc lidí,  kromě parku Malého prince, který je pěkný, i když malý, tato sídliště nemají svoji oddechovou zónu. Olomouc je zelená díky prstenci parků, který je kolem centra. To je opravdu unikátní vzácnost, že se jej podařilo zachovat. Tím, že jdou Olomoučané třeba do práce přes tyto parky, tak jim město přijde dostatečně zelené. Ale na sídlištích nic takového nemají. A představte si, kdyby se všech těch šedesát tisíc lidí z sídlišť ve stejnou dobu vydalo do parků v centru. To by už nebyly parky. Ideální by bylo pro každé sídliště vybudovat vlastní oddechovou zónu, aby lidé měli kam vyběhnout.

Jsou na to v Olomouci prostory?
To jsou věci, které se musí řešit. Přijde argument, že nemáme pozemky. Ale - buď to pro lidi chci udělat a hledám cestu, nebo prostě nechci. Frázi „nejde to“ považuji za tu úplně poslední a nemůže být určitě první odpovědí. Je zde i řeka Morava a její okolí. To je přesně oblast, kde by mohla vzniknout nová hodnotná oddychová zona. Ale nevím, jestli jsme už nepromarnili šanci, protipovodňová opatření se již budují.

Myslíte, že na radnici po volbách může tohle vaše snažení zbrzdit celkem zkostnatělý pomalý systém, který je tam nastavený?
Já to vnímám tak, že na magistrátu sedí dvě skupiny lidí. Ti, kteří vám při otevření dveří místo pozdravu řeknou, že to nejde. Pak je zde skupina lidí, a není malá, která je ve stádiu latentním, ale strašně ráda by město změnila. Mnoho z těchto lidí jsou dokonce profíci a vědí, jak by to provedli, ale nedostali možnost, tak pouze přežívají. Strašně rád bych tenhle potenciál probudil, protože, si myslím, že je silný. Radnice by se tak mohla během roku nebo dvou změnit. Důležité je říct, že atmosféra na radnici se musí změnit. Sebelepší a sebeschopnější politik bez těchto lidí neudělá vůbec nic. I moje první kroky by byly setkat se s těmito lidmi a vyslechnout jejich názory a pohled na věc. Jsem si vědom, že čtyři roky jsou velmi krátká doba, ale je potřeba začít.

Jak širší veřejnost vnímá vaši kampaň? Myslíte, že tento váš specifický způsob jejího vedení umí správně pochopit a přijmout?
Myslím, že to tak vnímá určitá skupina lidí. Ti problém dokážou pojmenovat. Pak je skupina lidí, která vnímá jen tu atmosféru. Hodně se mluví o rozdělení společnosti na různé tábory, které se mezi sebou nemusí a různě se nálepkují. Všichni ale žijeme v jednom městě a musíme se ve výsledku domluvit. To je smysl naší kampaně, dívat se do budoucnosti. Samozřejmě musíme ukazovat i na chyby. Když jsme upozornili na parkovací karty a ukázali určitou formu klientelismu, nikdy jsme zároveň neřekli, že se s ostatními politiky nehodláme bavit. Vyjasnili jsme si, s kým ne, ale pro to jsme měli důvody. Vždy však všechno můžeme napravit. Chceme držet pozitivní vizi města. Vlnu nevole mezi politiky spustilo i to, že jsme vysázeli stromy na městském pozemku. S tím jsme ale počítali. V Olomouci je u politických stran problém i to, že oni na silnou opozici nejsou zvyklí, nikdy to tu neměli. Budou si ale muset zvykat.

Říkáte tedy, že jste v následujícím období otevřeni spolupráci s tradičními stranami, ale nevylučujete, že se na základě vaší společné dohody změní věci, které slibujete?
Bude záležet. Teď jsme ve fázi, kdy to hodně řešíme, hledáme tu hranici, za kterou nepůjdeme. Myslím, že by bylo ideální, kdyby si tradiční strany šly odpočinout do opozice, jen by jim to prospělo. Tak to však nedopadne, buďme realisté. My přijdeme s jasným konceptem, který teď tvoříme, s jasně vymezenou hranicí klientelismu, a pokud se za ni půjde, tak odcházíme. Jsme schopni s nimi jednat a uvidíme. Na toto zatím není jasná odpověď, ale určitě z toho bude méně prominentních parkovacích karet. (smích)

ZADAVATEL: hnutí spOLečně

Vizitka autora

 

Jakub Wittka

šéfredaktor portálu Olomoucká Drbna
kontakt: sefredaktor@olomouckadrbna.cz

 

Kam dál?

Kdybych nebyl novinářem, byl by ze mě historik, říká Martin...

čtvrtek, 30. srpna 2018, 18:00

Martin Veselovský je jedním z nejlepších novinářů, kteří se v českých médiích pohybují. Je známý tím, že málokdy upustí od...

Obrovský respekt vůči výkonu hráčů a diváků, chválil trenér Jílek po...

pátek, 24. srpna 2018, 13:30

Ačkoli trenér Václav Jílek prožíval jeden z největších večerů kariéry a potvrdil své trenérské kvality i proti jednomu z...

Reakce jsou většinou pozitivní, lepší, než aby šla do šrotu, říká...

neděle, 5. srpna 2018, 16:15

Už více než týden vyvolává rozruch šestnáctitunový tramvajový vůz na garáži u jednoho z domů v jihlavské Lidické kolonii. Zásluhu...

(NE)OBYČEJNÍ: Jo, tak ten se mi taky poved, říká autor portrétu...

pátek, 20. července 2018, 15:26

Dnešní díl rubriky (NE)OBYČEJNÍ je o street artu a graffiti scéně v Olomouci. S jedním z jejích nejuznávanějších členů Oliverem...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Jak bydlí Češi v regionech? Nejspokojenější jsou v obcích do tisíc obyvatel

Rozdíly mezi kraji panují především s ohledem na typ bydlení. Zatímco ve Středočeském nebo Zlínském kraji (46 %) převažuje bydlení ve vlastním rodinném domě, pronájmy vedou naopak v Praze (35 %), v Královehradecku žije téměř pětina obyvatel v bytě či domě u příbuzných nebo známých (17 %). Z hlediska spokojenosti s bydlením se rozdíly projevují spíše v souvislosti s velikostí obce. Nejvíce spokojení jsou se svým bydlením lidé žijící mimo Prahu, zejména ti z malých obcí. To a mnohé další vyplývá z výzkumu společnosti Ekonomické stavby, kterého se zúčastnilo více než tisíc respondentů.

DRBNA NA CESTÁCH: 3500 tun křišťálu, zlatem protkaný závěs a 1100 místností. Takhle si žil rumunský diktátor

Tří miliony tun mramoru, 3500 tun křišťálu na 480 lustrech a 1400 stropních světlech a mnoha zrcadlech a také 5500 tisíce tun betonu. To je jen krátký výčet materiálu, který byl použit při stavbě paláce pro bývalého rumunského diktátora Ceaușesca. Dnes druhá největší administrativní stavba na světě slouží jako budova parlamentu. A právě na honosný palác, který najdete v centru Bukurešti, se zaměříme v dnešním dílem Drbny na cestách.

Den s terénními pracovnicemi: Je výhodnější vyměnit jehlu, než léčit žloutenku

Den jsem strávil s terénními pracovnicemi Helenou a Ilonou ze Společnosti Podané ruce. Nejen u sbírání použitých injekčních stříkaček jsme si povídali třeba o tom, které nelegální drogy jsou v Olomouci nejrozšířenější, kde se v Olomouci nachází nejvíc použitých stříkaček a proč je dobré uživatelům drog jehly měnit.