Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

(NE)OBYČEJNÍ:Při hraní lidé reagují na to, co vyzařujete. Ve Francii mě bezdomovci ochraňovali, říká Terez Wrau

 
středa, 17. října 2018, 20:30

V životě potkáme spoustu lidí. Někteří jím pouze proběhnou bez následků či povšimnutí, někdo nám v něm naopak už zůstane. A pak jsou tu i tací, u kterých stačí, že je vidíme pouze jednou jedinkrát, ale zanechají v nás nesmazatelnou stopu. Právě takto na mě zapůsobila i Terez Wrau, nespoutaná buskerka s jiskrou v očích, hudbou v srdci a s až neuvěřitelně klikatým životním příběhem.

Třiatřicetiletá Terez Wrau, vlastním jménem Tereza Tothová, pochází z Plzně. Do Olomouce přijela studovat a kouzlo Olomouce ji okamžitě pohltilo. „Vždycky jsem při studiu dělala kafe, bavilo mě to. Stála jsem u zrodu několika místních kaváren, jako třeba Jazz Fresh Café nebo Naše Café. V průběhu let jsem se v přípravě kávy posunula nejen baristickymi soutěžemi, ale i zkušenostmi v Praze, a hlavně poté v pražírně James Gourmet Coffee v Anglii,“ začíná vyprávět.

Co se týče hudby, provází ji už od mala. „Já jsem byla vždycky muzikant, už od mých pěti let hraju na housle. Pak se k tomu časem přidala i kytara, naučila jsem se pár akordů a zpívala a hrála u táboráku. Když jsem potom přišla sem do Olomouce, kromě dělání kávy jsem se začala motat také kolem kapel. Zpočátku jsem se ale šíleně styděla. Přišlo mi, že jsem takové to ošklivé káčátko, neměla jsem schopnost se prosadit, vlastně jsem pořádně ani nevěděla jak,“ vzpomíná na své začátky.

Dostudovala, dál se věnovala povolání baristky, a to i v Praze, a hrála pro radost. Pak ale přišel zlom. „Víte, jak to je, život nese i různé držkopády, ale to je vlastně asi dobře. Tehdy jsem létala za přítelem do Walesu v Británii, přišel ale ošklivý rozchod, zlomené srdce a měla jsem najednou pocit, že už nemám co ztratit. Vrátila jsem se zpátky do Čech a přehodnotila spoustu věcí, bylo to vážně těžké období. Tehdy jsem začala mnohem víc hrát, nejčastěji teda doma v obýváku,“ ohlíží se za minulostí. „Všechny emoce jsem ventilovala ven prostřednictvím hudby,“ dodává.

Všechno zlé je však pro něco dobré. „Tím, že jsem střídavě žila ve Walesu, načerpala jsem spoustu keltské inspirace. Tak jsem se dostala k velštině. Sbírám ale různé písně ze všech zemí a kultur. Když nepočítám češtinu a angličtinu, tak momentálně zpívám ve třinácti jazycích,“ říká. „Když si to tak vybavuju, tak jedna z prvních písniček, kterou jsem zpívala v cizím jazyce, byla v čínštině. Bylo mi tehdy osmnáct let a doprovázela jsem dva studenty sinologie na čínské ambasádě svým zpěvem,“ vzpomíná.

Během hraní ve Walesu se seznámila se spoustou lidí. Není proto divu, že se jí po dlouhé době ozval kamarád Matthew Lennox, kytarista z Kanady, kterého v Británii potkala. „Chtěl přijet do Čech si odpočinout, a nakonec mi nahrál všechny kytary do mého nově vznikajícího alba Foxes. To jsem v té době natáčela u Martina Horáčka v Soundcode Records spolu s olomouckým muzikantem Robinem Lefnerem,“ říká.

Pár měsíců nato jí právě Matthew navrhl, aby za ním přijela do Skotska buskovat. „Já si to tehdy vůbec neuměla představit, bála jsem se, jak mě vlastně ti lidé na ulici přijmou. Navíc jsem neměla ani moc peněz, stačilo mi to na to tam přežít asi týden. Byl to tehdy risk, ale odletěla jsem,“ pokračuje dál ve vyprávění.

Její dobrodružství tak odstartovalo. „První den jsem ho jen pozorovala, jak hraje. Druhý den už mi strčil kytaru do ruky, že si potřebuje odskočit. Já pak za asi dvacet minut hraní dostala sedmnáct liber, to pro mě byly peníze, které bych si v jiné práci vydělala tak za půl dne. Došlo mi, že busking má smysl,“ říká.

Během hraní toho zažila spoustu. Procestovala nejrůznější města, jako třeba Edinburgh, Glasgow nebo Nice. Tvrdí však, že busking pro ni znamená i cennou lekci do života, a ne vždy to bylo jen o vystupování. „Hrála jsem za různých podmínek, dokonce i v osmi stupních, v dešti, ve větru. V Glasgow jsme dokonce vstávali ve 3 ráno, abychom už ve 4 stáli na dobrém spotu. Taky jsem s sebou vybavení vozila na rudlíku, vážilo téměř padesát kilo. A v neposlední řadě jsem se naučila komunikovat s lidmi a nebát se, protože jsem zkrátka musela,“ vypráví.

Pozitivní zážitky však všechny tyto strasti převážily. „Tím, že hrajete, spousta lidí reaguje na to, co vyzařujete. Musíte to dělat z lásky. Buskeři, co to dělají opravdu ze srdce, mají vždy nejlepší reakce,“ vysvětluje. „Dokonce lidé měli tendence mě ochraňovat. Třeba ve Francii mě všichni varovali před bezdomovci u nádraží, ale ukázalo se, že pro mě byli skvělé publikum. Moji hudbu si užívali, dokonce mi říkali princezno a dávali na mě pozor,“ nostalgicky vzpomíná.

Minulé léto strávila Terez v Monaku a naposledy buskovala v anglickém městě Bath. Momentálně cestuje mezi Plzní a Olomoucí, kde ji můžete potkat hrát. Kam se hodlá vydat příště? „Chtěla bych se do Bath vrátit zase na letošní vánoční trhy, ale uvidíme, co bude. Taky plánuju odjet s kamarádkou na Kostariku, určitě bych tam hrála, ale především načerpala novou inspiraci. I to je potřeba,“ uzavírá své vyprávění.

Napsal(a) Kateřina Dobešová | Foto Olomoucký fotograf, archiv Terezy Wrau

Kam dál?

(NE)OBYČEJNÍ: Jo, tak ten se mi taky poved, říká autor portrétu...

pátek, 20. července 2018, 15:26

Dnešní díl rubriky (NE)OBYČEJNÍ je o street artu a graffiti scéně v Olomouci. S jedním z jejích nejuznávanějších členů Oliverem...

(NE)OBYČEJNÍ: Tuto práci můžou dělat jenom magoři se vztahem k filmu,...

pondělí, 21. května 2018, 18:00

Život Jiřího Jíši je pevně spojen s olomouckým letním kinem. V něm dělá dlouhá léta promítače, ale do letňáku chodil už jako...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

ANKETA: Vláda se postavila proti volebnímu právu od 16 let

Poslanecký návrh Starostů, podle něhož by komunální politiky směli volit lidé už od 16 let věku, vláda na svém dnešním zasedání odmítla. Novinářům to po jednání kabinetu řekl premiér Andrej Babiš (ANO). Proti snížení věkové hranice voličů o dva roky se postavila ministerstva vnitra a spravedlnosti, výhrady mělo i celkově neutrální ministerstvo financí. O předloze rozhodne Sněmovna.

Na hostivařské trati nastal další milník. Začala rekonstrukce železniční stanice Praha-Vršovice

Jeden z největších železničních projektů v zemi, čtyřmiliardová optimalizace traťového úseku z Prahy-Hostivaře na Hlavní nádraží, pokročil k dalšímu milníku – rekonstrukci stanice Praha-Vršovice.

Kterým eshopům s potravinami se raději vyhnout? Upozorňuje na to web potravinářské inspekce

Jak nakoupit potraviny a doplňky stravy snadno přes internet a přitom se nenapálit? To se snaží zajistit potravinářská inspekce, která zřídila novou sekci webu Potraviny na pranýři s názvem Rizikové weby.