Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

(NE)OBYČEJNÍ: Lidé si napřed mysleli, že je to designová lavice, sedali si na ni, říká autor optimistických rakví Jiří Ďuriš

 
středa, 13. února 2019, 18:00

Jiří Ďuriš se živí už dvacet let jako grafický designer, interiérový návrhář a nyní jako produktový designer a pedagog. To by už samo o sobě stačilo, aby se Jiří objevil v naší rubrice (Ne)obyčejní, vždyť navrhoval i třeba nový interiér známé olomoucké Hanácké hospody. Jiřího jsme ale do rubriky zařadili kvůli něčemu jinému – navrhuje a vyrábí totiž optimistické rakve.

S Jiřím Ďurišem se setkávám v truhlářské dílně v průmyslovém areálu kousek od Velké Bystřice. Na první pohled bych vůbec neřekl, že právě tady vznikají Optimistic coffin, jak Jiří své rakve nazval. Ve dveřích dílny mne vítá Jiří s neodmyslitelnou čepicí na hlavě. Už dříve jsme se na pár akcích potkali a jeho čepice byla vždy poznávacím znamením.

„Před malou chvilkou tu byla slečna z jiných novin, to jste se minuli,” vítá mne s napřaženou pravicí Jiří a já tuším, že svůj příběh už vyprávěl snad milionkrát: „Už nějakou dobu se živím jako grafický designér, a v roce 2012 jsem se, na stará kolena, rozhodl, že vystuduju vysokou školu. Vybral jsem si obor Průmyslový design na Fakultě multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Tehdy jsem měl strašné štěstí, že mne vedl profesor Pavel Škarka ve svém ateliéru. Závěrem mého studia jsem musel vymyslet něco neotřelého a obhájit si to u státnic, jak se to na výšce dělá,” vypráví Jiří.

Jiřímu se v té době vybavil zážitek z roku 1989, kdy zemřela jeho maminka. Vzpomínal na tu událost vždy jako na hrozný zážitek, a zjistil, že ze své pozice má tu sílu s tím něco udělat. A tak se zrodila myšlenka optimistických rakví. „Na začátku mi ta myšlenka přišla úplně bláznivá. Když jsem to pak ale konzultoval se spolužáky a profesorem Škarkou, dospěli jsme k závěru, že by to nakonec nemusel být úplně tak blbej nápad,” usmívá se Ďuriš.

Na začátku tedy Jiří Ďuriš navrhl pár základních rakví a začal s nimi jezdit na designové veletrhy a výstavy. Přirozeně se obával, jak na barevné rakve oblých tvarů lidé zareagují. „Když jsem tam vedle těch všech designových židlí, nábytku a dalších věcí položil svoje rakve, stala se zajímavá věc – lidé si na ně začali sedat. Zkrátka si mysleli, že jde o lavici. Až když jsem jim řekl, že sedí na rakvi, vyskočili zpět na nohy,” směje se Ďuriš. Zároveň ho to ale utvrdilo v tom, že design rakví a jejich barevnost má sílu posunout ponurou tvář pohřebnictví a posledních rozloučení s nebožtíky k pozitivnějšímu zážitku.

Další velkou zpětnou vazbou pro něj byl téměř okamžitý zájem o rakve. Ač stojí v rozmezí od dvanácti do téměř čtyřiceti tisíc korun, denně mu přijde nějaký dotaz nebo poptávka. Podle Ďuriše tomu hodně napomohl mediální zájem, ale také i šeptanda mezi lidmi. „Po dvou letech jsme se dostali do fáze, kdy jsme nuceni postavit skladovou halu,” říká Ďuriš, zatímco já si obhlížím dvě rakve, které slouží na dílně jako ukázka.

Tvarově jsou optimistické rakve téměř identické, dražší verze počítají s ohýbanou bukovou překližkou. Klasický tvar je pak více hranatý. Všechny rakve mají uvnitř bílé bavlněné polstrování s jemným bílým kytičkovaným potiskem. „Každý zákazník si může vybrat barevnou variantu, vnitřní vzhled rakve i barevnost voňavého polštáře. Snažíme se splnit poslední přání, pokud by na čelo rakve chtěl například někdo portrét zemřelého či nějaký nápis, není to pro nás problém,” říká Ďuriš, zatímco mé oči upoutaly menší krabičky, které vypadají obdobně jako rakve. „To jsou urny, které si můžou zájemci objednat jako komplet s rakví a nebo samostatně,” ukazuje Ďuriš.

Lehce mne přece jen zamrazí, když Jiří Ďuriš zmíní Coffinku. „Tu jsme do porfolia přidali jako poslední, a s velice těžkým srdcem.” Autor rakví totiž mluví o zmenšené verzi pro děti. Abych zahnal takové myšlenky, ptám se na velmi podstatnou věc. Zajímá mne totiž, za jak dlouho rakev vyrobí. „Jasný, ptáte se dobře, protože vyrobit se musí do pohřbu, to dá rozum. Ta výrobní doba se pohybuje kolem tří dnů, včetně dopravy, pokud se nejedná o nadstandard,” počítá Ďuriš. Rakev je navíc vyrobena ze smrkového dřeva nebo z ohýbané bukové překližky a konstruována tak, aby vydržela jen krátkou dobu. „Někteří lidé si ji chtějí třeba koupit předem, využít jako úložný prostor, a pak si do ní nakonec i lehnout,” říká trochu morbidně Ďuriš. To ale není možné, rakev je určena ke spálení nebo položení do země za pár dní od výroby. Lidé mají ale pořád alternativu v podobě urniček ve stejném stylu, které jsou naopak bytelné a vydrží.

O tom, že se nápad opravdu povedl, svědčí i čerstvé ocenění 1. místo Živnostník roku Olomouckého kraje 2018 a 2. místo Živnostník roku ČR 2018. „Je to ještě pořád dost velké překvapení, protože jsme to vůbec nečekali. V hlavě jsem měl spíš to, že Živnostník roku je někdo, kdo zaměstnává obrovské množství zaměstnanců a dělá obrovské obraty. V životě by mě nenapadlo, že by mohla vyhrát myšlenka. Protože právě ta myšlenka udělat pohřby něčím pozitivnější a nápad v podobě optimistických rakví asi u porotců zafungovala,” říká na závěr našeho setkání Jiří Ďuriš.

Vizitka autora

 

Jakub Wittka

šéfredaktor portálu Olomoucká Drbna
kontakt: sefredaktor@olomouckadrbna.cz

 

Kam dál?

Nové byty se staví v centru Olomouce i v Neředíně. Bytová výstavba...

středa, 13. února 2019, 17:00

Bytová výstavba v Olomouckém kraji loni po rekordním růstu v roce 2017 vykázala patnáctiprocentní pokles. V kraji byla v roce...

Základem nového protidrogového plánu Olomouckého kraje je prevence

středa, 13. února 2019, 16:30

Především na prevenci a mládež je zaměřen nový protidrogový plán Olomouckého kraje do roku 2022. Dokument pamatuje i na lidi,...

Zamilovaný muž namaloval na sloup v Polské ulici srdíčko, přistihli...

středa, 13. února 2019, 15:00

Ve středu 13. února po půl 4 ráno přistihli olomoučtí strážníci muže v ulici Polská, který maloval na betonový sloup od plotu...

Šestnáctiletý ministrant si zneužívání vymyslel. Dříve odsouzený kněz...

středa, 13. února 2019, 12:35

Jesenický okresní soud dnes zprostil v obnoveném řízení obžaloby ze zneužívání tehdy šestnáctiletého ministranta bývalého...

 
 
 

O čem píše Drbna.cz

Koncertovat akusticky je úplně jiný level, říká frontman kapely No Name Igor Timko

Slovenská kapela No Name je opět na cestách. V rámci svého Dermacol No Name Acoustic tour 2019 zavítá v úterý 26. března i do olomouckého NH Hotelu. Právě zde si se mnou samotný frontman kapely Igor Timko povídal třeba o tom, proč se No Name přezdívá kapela na kolesách, v čem je jiný akustický koncert, nebo kvůli čemu se rádi vrací do Olomouce.

Jan Ciglbauer: Čeští vojáci ve světové válce zažili mnoho hrůz a utrpení, ale vykonali také spoustu hrdinství

Český voják ve službách rakousko-uherské armády… Řada lidí si okamžitě představí slavného Švejka, což je ale dle slov spisovatele a badatele Jana Ciglbauera vůči našim předkům křivda. Kdo skutečně byli takzvaní jednadevadesátníci? Odpověď přináší nová Ciglbauerova kniha.

Za požár Severochemy může podle policie zaměstnanec. Chtěl si odčerpat chemikálii, hrozí mu osm let

Policie zahájila trestní stíhání muže, který podle jejích závěrů zavinil rozsáhlý požár liberecké Severochemy z 29. května 2017. Podle znaleckých posudků si zaměstnanec chtěl odčerpat chemikálii, kvůli tomu ale došlo k výboji a rozsáhlému požáru. Na posun v případu jako první upozornila TV Nova.