čtvrtek, 20. února 2014, 13:30
Každý je zná. Málokdo je má rád. A nikdo je dobrovolně nevyhledává. Kromě hrdinů dávných mýtů. Ano, jsou to oni, kdo bojují s draky, sekají hlavy nepřátel, utínají mnoha chapadly zdobenou Medúzu, kradou posvátné rouno a pokaždé přelstí čarodějné zlovolníky. Mnoho rozličných zkoušek podstupují, aby nám ukázali, že stojí za to, přestát nebezpečí, postavit se obrům našeho strachu a dát svůj život všanc pro odměnu, ideu či lásku. S vidinou spravedlnosti, trůnu vítěze, přízně panovníka či ruky (ano, ruky! Jsme přece v pohádce!) sličné princezny jdou vstříc Neznámu. A proto ony příběhy tak milujeme! Ukazují nám cestu vydlážděnou těmi, kdo to už někdy zvládli. Předvádějí nám, že stačí sebrat do uzlíku pár buchet a můžeme se vydat vstříc dobrodružství. Dokazují nám, že více než na původu, síle a majetku, záleží na naší odhodlanosti a schopnosti nevzdávat se předem.
Mýty nám slouží k tomu, abychom pochopili, že zkouška, jakkoli těžká, je jenom zkouška. Byť se zdá, že v ní jde o vše! Je to jen test statečnosti, ochoty ztrácet a víry v dobré konce. Ruleta nekonečné odvahy, ve které hrdina dává svůj život na sázkový stůl jako oběť, jako nejvyšší možný vklad do hry. Ano, do hry! Toto klíčové slovo v celé hrůze temných zkoušek, které nás potkávají, nám pomůže pochopit, o co tu vlastně jde. Je náš život skutečně hrou? Tedy ne tou dětinskou, při níž si hrajeme „Na schovávanou“, „Na slepou bábu“, „Na honěnou“ nebo „Na piráty“… ačkoli… mnohé vztahy takto vskutku vypadají Umíme nebrat své trable, patřící k životu, příliš vážně?
Indická mytologie má pro toto pojetí i slovo - „Lílá“ tedy Božská hra. V kratinkém slůvku se skrývá celá filozofie, celý náhled na svět. Říká, že jsme součástí Celku, Boha, který si hraje a vymýšlí zápletky, hodné tvůrců nekonečných seriálů. Do spořádaných zamrzlých svazků hodí dynamit, který rozčeří stojaté vody. Ať už v podobě trojúhelníkových čtyřúhelníkových či mnohaúhelníkových vztahů nebo nemocí či egoistických mocenských bojů o nic. A co teprve výbušniny v podobě ztrát! Dokonce i těch, co by nás ani nemusely bolet! Ale…zraněné Ego o tom ví své!
Tak třeba:
Ztráta práce, byť nás už pěkně dlouho nebavila.
Ztráta majetku a věcí, co už dávno neslouží nám, ale my jim.
Ztráta partnerů, které jsme už dávno nehýčkali.
Ztráta přátel, jež jsme už před lety přerostli.
Ztráta rodičů, kazatelů minulosti, lpěním dítěte, kterým už nejsme.
Ztráta mládí, povrchní slupce na hodnotné duši
Ztráta zdraví, na něž jsme už léta kašlali.
Ztráta života, co jsme pořádně, s láskou a odvahou, ani nežili.
A tisíce drobných ztrát…zkoušek našeho lpění, naší nesvobody, naší závislosti na poutech, naší záliby v okovech; naší zemité připoutanosti k iluzornímu bezpečí. A protože se božský princip v Lílá tu a tam nudí, neboť důležitých zkoušek zas tolik v repertoáru nemá, konstruuje i nová bezpodstatná dramata, která dnes trpce prožíváme a zítra ani netušíme, nad čím jsme se vztekali či ronili slzy. Ale…Božská hra není hrou dítěte, má svůj účel. A tím je růst duše, učící se skrze dobrá a slabší rozhodnutí chápat pravdu a spět k moudrosti a lásce nebeského řádu. Ale ta nechuť ztrácet, ta nám brání zdvihnout se ze židle! Ze židle, ke které jsme přirostli silou zvyku, toho věčného spojence strachu ze změny. Musíme dát pozor, abychom nedopadli jako Théseus a jeho přítel - připoutáni na židli v podsvětí.
Temné zkoušky mají tisíce podob a dobrovolní i nedobrovolní hrdinové bájí se s nimi vypořádávají po svém. Důležité je ovšem postavit se momentální (zdánlivé!) nepřízni osudu a s neochvějnou odvahou jít nebezpečí vstříc. Může nás čekat cokoli. Nikdo z nás netuší, s čím se bude muset potýkat a jaká rozhodnutí činit, stejně jako protagonisté dávných příběhů. Ani oni si vždycky nevybrali úkoly, které mají zvládnout. Ani oni se vždy nehrnuli s nadšením vstříc těžkostem.
Ale život nečeká, až budeme skvěle připraveni, vyzbrojeni a v dobré kondici. Když nastane ta chvíle temných zkoušek, musíme podbírat střípky své odvahy, oprášit zbroj a vzývat sílu ducha v nás, abychom to zvládli se ctí. Nejsme na to však sami, jak se nám někdy může zdát. I dávné postavy legend se ocitají znovu a znovu před tajemnými výzvami hrůzu nahánějícím soužením. Nemají návod k použití, jak z nebezpečí vyváznout se zdravou kůží nebo aspoň přežít. Nebo mají? Ovšem! Říkala jsem vám přece, že v mýtech jsou ukryté postupy k řešení! Co je klíčem...? To se dočtete v dalším pokračování již zítra...
Klaudie
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.