Vicemistr Evropy? Je to můj největší úspěch, hlásí mladík Bittner. Podepíše v zahraničí?

Ve francouzském Plouay na trati dlouhé 109 kilometrů byl lepší pouze jeden jezdec, a to o malý kousek. Rozhodnout musela až cílová fotografie, která rozhodla, že sedmnáctiletý Pavel Bittner z Olomouce vyhrál stříbro.   

Co tento úspěch pro vás znamená?
Je to pro mě zatím největší úspěch! Znamená to pro mě opravdu hodně, protože letos to je navíc zvláštní sezona. Konečně přišlo porovnání se zahraničními závodníky a jsem rád, že jsme takhle konkurenceschopní.

Nemrzí vás, že ke zlatu chybělo jen pár centimetrů a vy berete stříbro?
Trošku mě to mrzí, jak to bylo těsné, protože vím, že jsem mohl i vyhrát. Ovšem bohužel s tím už se nic nenadělá… Je to pro mě i tak velký příslib do budoucna.

Zažil jste někdy tak těsný finiš?
Nikdy! (pousmál se) Něco takového se mi ještě nestalo. Takový těsný závod jsem viděl možná tak v televizi, když jsem sledoval etapy Tour de France nebo jiné Grand Tour.

Vy jste navíc měl během závodu problém s kolem. Co se přímo stalo?
Ke konci třetího kola z osmi jsem měl defekt zadního kola. Ale poměrně rychle se to vyměnilo a za půl kola dojíždění jsem byl zpátky ve skupině. Možná jsem tím minutu ztratil.

Stálo vás tohle zlato?
To si nemyslím, že by to mělo nějaký dopad. Spíš jsem se tím dojížděním dobře rozjel do zbytku závodu. Než člověka dojede jeho doprovodné vozidlo, vymění se to a než se zase rozjede… Tak to prostě nějaký čas stojí. Naštěstí to dopadlo dobře a dojel jsem jezdce.

„Mám už podepsaný kontrakt na příští dva roky v zahraničním týmu."

A co bude dál? Pro vás to je letos poslední rok v mládežnických kategoriích…
Mám už podepsaný kontrakt na příští dva roky v zahraničním týmu. Ale bohužel zatím to je tajné a nemůžu říct podrobnosti. Ale myslím, že do konce měsíce ten tým udělá prohlášení o tohle transferu.

Tak to gratulujeme. Když jste zmínil předtím Tour de France, tak je nějaká šance, že byste se tam někdy dostal?
Děkuji moc! Můj sen je živit se tím, co mě baví. A to je pro mě cyklistika! A tím, že se tam dostanu, tak budu na dobré cestě se na Tour třeba jednou podívat. Příští dva roky ale ještě ne. Později to je možné…

Prozraďte nám, jak jste se k takovému sportu vůbec dostal?
Jezdím na kole odmalička, vždy mě to hodně bavilo. Dělal jsem jako malý hodně sportů, nakonec ale zvítězilo kolo. Dědeček i táta závodili na kole, takže to taky pomohlo, i tak jsem si to vybral sám. Závodně jsem začal v roce 2012 u Jirky Kaňkovského, kde jsem až doteď.

Jak je náročné se na takové závody vůbec připravit?
Příprava je dlouhá. Dalo by se říct, že na takový závod se z dlouhodobého hlediska člověk připravuje několik let. Na kole strávím klidně až 30 hodin týdně, cvičím mimo kolo a dbám na kvalitní životosprávou. Tohle je i klíč k úspěchu. Je to hodně práce a odříkání ale stojí to za to. Navíc když to člověka baví, tak to není tak hrozné. (usmívá se)

Trénujete i někde v Olomouckém kraji?
Ano. Nejvíc jezdím směrem na Jeseníky, Šumperk, Rýmařov a tak.

Jak vůbec zvládáte školu? Máte na ni vůbec čas?
Je štěstí, že ve škole mám super učitele, kteří mi ve sportu vychází vstříc. Chodím na Gymnázium Čajkovského v Olomouci a jsem rád, že pan ředitel Čapka fandí sportu a dá se s ním domluvit na čemkoliv. Ve škole strávím jinak hodně času. Není to tak, že bych furt chyběl, teď je důležité abych tam byl.