neděle 14. července 2024 Karolína

Kojot prériový se vrací do Zoo Olomouc. Mytologicky významná šelma přináší svůj půvab a výzkumný potenciál

Kojot prériový (Canis latrans) se vrací do Zoo Olomouc. Tato symbolická šelma severoamerického kontinentu se připojuje ke společnosti medvědů baribalů ve výběhu.

Kojot prériový (Canis latrans), druh psovité šelmy, který je symbolem severoamerického kontinentu, byl oficiálně popsán jako samostatný druh v roce 1832. Nicméně, nejstarší známé zmínky o této šelmě se objevují již mezi starými Aztéky, kteří ji nazývali americkým, stepním nebo lesním vlkem. "Zoo Olomouc již jednou v minulosti chovala tato mýtická zvířata. Nyní se opět rozhodla začít s jejich chovem. Kojoti jsou nyní umístěni v ohradě medvědů baribalů a jejich spolužití probíhá bez komplikací," uvedla zooložka Ing. Jitka Vokurková.

Kojoti jsou spojováni s velmi silnou mytologií. V předkolumbovské aztécké říši, odkud pochází i původ jejich jména (cóyotl znamená "štěkající pes"), byli uctíváni jako válečníci, nositelé klidu, inteligence, přizpůsobivosti a důstojnosti. Byli považováni za symbol mistrů přežití. Mnoho indiánských kmenů věřilo, že kojoti doprovázeli stvořitele světa a naučili první lidi, jak žít. Zatímco původní obyvatelé Ameriky chovali tato zvířata s úctou a posvátným respektem, bílí kolonizátoři je vyvražďovali a hanlivě je označovali (jako prašivé vlky, zbabělé kojoty atd.). Američtí farmáři považují kojoty za hlavní nepřátele jejich dobytka. Ročně je v USA zabito až 90 000 kojotů, přestože útoky na ovce a telata se vyskytují pouze tehdy, když v dané oblasti není dostatek potravy.

Postava kojota se objevuje také v literatuře. Například Jaime de Angulo zaznamenal úspěch se sbírkou indiánských příběhů Indian Tales (Jak se Lišáček stal Lišákem) a Jáchym Topol vydal sbírku s názvem Trnová dívka.

Kojoti žijí na prériích, v polopouštích i pouštích, obývají lesnaté i horské krajiny. Jejich původní oblast výskytu se v průběhu posledních staletí znatelně rozšířila, a to hned z několika důvodů. V určitých oblastech Ameriky došlo ke snížení stavů vlků, pum a jaguárů. Kojoti následně začali obsazovat uvolněná lovecká teritoria. Ztrátou predátorů a konkurentů získali dostatečné množství potravy. Jelikož se netknou otráveného sousta, přečkali i „strychninovou válku“ (dobu masového vyvražďování vlků) pomocí hovězího masa napuštěného strychninem. Dnes tak můžeme kojoty pozorovat od Panamy ve Střední Americe až po Aljašku a od pobřeží Tichého oceánu až k Atlantickému. Řadí se k velkým predátorům Severní Ameriky. Jsou sice nejslabší, ale zároveň nejúspěšnější. Nejčastěji loví hlodavce, zajíce, králíky, vodní živočichy, mláďata kopytníků a ptáků hnízdících na zemi. V jeho rozmanité potravě nechybí v nouzi ani lesní plody, bobule, ovoce, případně tráva. Coby zdravotní policie nepohrdnou mršinou. Při lovu drobných hlodavců tzv. myškují, vyskakují do výšky a dopadají na přední nohy. Vynikající čich jim umožňuje vyhrabat potravu i z pod sněhu. Žijí v párech, jen občas ve smečkách. Mláďata se rodí v norách. Kojící samici a později i mláďatům zajišťuje zpočátku potravu samec, který jim ji vyvrhuje a hlídá okolí. Ve zhruba 2 měsících věku mláďata začínají rodiče doprovázet na lov. Na péči a výchově potomků se významně podílí oba rodiče, dospělosti se ale dožívá sotva třetina populace. V necelých dvou letech se mláďata od rodičů osamostatňují a vytváří své vlastní rodiny.

Ohodnoť článek

Autoři | Foto Zoo Olomouc | Zdroj ZOO Olomouc

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.