Lidé přišli oslavit dny sametové revoluce do Vlastivědného muzea. Ke třicátému výročí uspořádalo slavnostní koncert

Koncertu předcházela vernisáž dvou výstav, a to výstavy Jaroslava Hutky LINORYTY, kterou on sám návštěvníkům uvedl těmito slovy: „Chtěl jsem být výtvarníkem, a tak jsem se v roce 1962 vydal z Olomouce studovat výtvarnou školu do Prahy. Po necelých čtyřech letech jsem ji opustil. Vladimír Veit mě přesvědčil o písničkářské dráze. Koupil jsem si kytaru a začal se na ni učit… Psal jsem také texty k našim společným písním a v říjnu 1967 jsme měli první společná vystoupení. Ovšem nastal zde problém s propagací. Rozhodl jsem se tedy, že si sám začnu rýt plakáty do linolea. Snažil jsem se, aby byly výtvarně zajímavé. Tiskli jsme je doma sami a stali se tak vlastně nezávislými. V roce 1973 jsme připravovali desku moravských lidových balad STŮJ, BŘÍZO ZELENÁ. Jelikož Supraphon ji dal ještě pod patronát Mladého světa, bylo potřeba k ní navrhnout a připravit přílohu. Literární přílohu mi ovšem ihned zakázali. Vyryl jsem tak k osmi písním osm velkých linorytů, kde jsem chtěl tyto vesnické písně představit jako lidové primitivní, či naivní umění. Když jsem dané linoryty předvedl šéfredaktorce Mladého světa, tak mi bylo řečeno, že jsou „negroidní“ a že se k “československému” folklóru nehodí. Všechny moje grafiky tak byly zakázány k použití na přílohy desky. To už byl rok 1974. Grafiky, které zde nyní vidíte, jsou tak pravděpodobně poslední, které jsem kdy udělal.“

Druhou výstavou, která byla za moderování Václava Žmolíka otevřena, byla NORMALIZACE očima Jindřicha Štreita, známého fotografa, vysokoškolského pedagoga a kurátora, který se ve své tvorbě zaměřuje především na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic. Věnuje se i tématu zemědělství, těžké práci v továrnách a samozřejmě také mnoha sociálním tématům o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, vězních, starých lidech, cizincích, kuřácích, lidech bez domova.

„Fotografický soubor výstavy ve Vlastivědném muzeu v Olomouci má dvě části. Jedna část je složena z fotografií z doby normalizace, kdy jsme žili abnormální stavy, které jsme považovali za normální. Druhá část jsou fotografie z 28. listopadu, kdy se pracující statku rozhodli využít celostátní stávky a průvodem šli k ředitelství Statku. Zde vyzvali ředitele, aby jim řekl, jak se bude dále vyvíjet situace na jednotlivých farmách… jak se změní vedení, jaké se chystají změny v hospodaření apod.", doplnil slavný fotograf.

Na vernisáž poté plynule navázal již zmíněný koncert, opět za moderování Václava Žmolíka.

Celý večer probíhal v mírném tempu, v příjemné a vtipné atmosféře plné zajímavých vzpomínek, názorů a písniček, o kterou se zasloužili především hlavní aktéři v čele s Jaroslavem Hutkou, Jiřím Dědečkem a Richardem Pogodou, kdy tito umělci zpívali své nejznámější i nové písně, vzpomínali na léta před listopadem 89 i na dny Sametové revoluce, tak jak je každý z nich prožíval.

Zdatně jim zde sekundoval Jindřich Štreit.

Celá akce byla ukončena Hutkovou písní „Náměšť“, kterou si s účinkujícími zazpíval celý sál.

Moderátor Václav Žmolík a všichni na pódiu, společně s posluchači, také vzpomněli i na Jaroslava Wykrenta, který se bohužel nakonec ze zdravotních důvodů nemohl koncertu zúčastnit.