Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

HLÍDACÍ PES: Erdogan to přestává mít pod kontrolou, říká turecký profesor v olomouckém exilu

 
čtvrtek, 24. května 2018, 20:30

Konflikty na Blízkém východě vedené ve jménu náboženství zvyšují odpor tamních obyvatel k radikálnímu islamismu, říká profesor Gökhan Bacik, žijící v Olomouci. Do Česka utekl po represích vlády tureckého prezidenta Erdogana. V rozhovoru pro HlídacíPes.org vysvětluje i to, proč by odchod Turecka z NATO znamenal problém pro celou Evropu.

Jak se od vašeho odchodu změnila situace v Turecku?
Z hlediska demokratických hodnot tam nedošlo k žádné pozitivní změně. Zajímavé je ale to, že i přes všechny autoritářské tendence se Erdogan rozhodl uspořádat volby o dva roky dříve. To je neobvyklé, dokonce i v minulých krizových obdobích Turecka. Na papíře má Erdogan veškerou moc, i tu legislativní, takže proč to dělá? Když se na to podíváte, na první pohled je vidět jen Erdogan a jeho vláda politických herců, ale Turecko má za sebou dlouhou historii dvou set let modernizace a je velmi dynamické. Takže Erdogan mu nemůže dominovat.

Na povrchu není nic pozitivního vidět, ale poprvé teď zřetelně vidím, jak turecká dynamika, sociologické vzory a historická fakta vzdorují. A pro Erdogana začíná být těžké držet to pod kontrolou. Například i přes všechna opatření selhávají jeho snahy o islamizaci Turecka. Městská střední třída to prostě nepřijímá. Politicky se Turecko rozkládá, ale společensky zatím odolává. Bude to dlouhý a bolestivý proces, ale v širším horizontu věřím, že společnost zvítězí.

Ztráta Turecka? Problém pro Evropu

Kvůli některým krokům Turecka – například pro jeho postup vůči kurdské menšině nebo kvůli tomu, že Ankara podporuje v Sýrii některé radikálně islamistické skupiny – sílí hlasy požadující odchod Turecka z NATO. Co by to podle vás pro Alianci i celý region znamenalo?
Když je řeč o NATO, to je problematické, protože Turecko je jeho součástí už od roku 1952. Dosud bylo Turecko loajálním členem, stačí se podívat na operace na Balkáně, v Afghánistánu nebo v Africe. NATO dle mého také potřebuje dlouhodobý plán, což ale neznamená tolerování všeho, co se v Turecku stane. Můžete si ho ponechat, ale současně na ně tlačit. Mezi radikálními řešeními jsou vždy další možnosti. Turecko je z geografického hlediska v důležité pozici, a upřímně si myslím, že Západ si nemůže dopřát luxus vzdát se ho. Pokud bude Turecko ztraceno, nebude to problém jen pro Erdogana, ale i pro Evropu.

Evropa si držela Turecko jako spojence po dost dlouhou dobu. Pokud o Turecko přijde, bude to i její selhání. Takže Turecko by mělo být součástí evropských institucí, ale vzhledem k současným problémům musí Evropa přistupovat k tomuto tématu více strategicky. Držet Turecko v NATO automaticky neznamená toleranci porušování lidských práv. Chce to mnohem více organizovaný, a tím i efektivnější přístup k řešení problémů, které turecké autoritářství způsobilo.

Teroristická organizace Islámský stát byla loni vojensky poražena v Iráku a v Sýrii drží poslední bašty odporu. Jak to může ovlivnit další vývoj syrského konfliktu?
Vzhledem k tomu, že se jedná o osmiletou krizi, bychom neměli činit ukvapené závěry, měli bychom počkat. Pořád je tu problematika Iráku, několik tamních skupin ISIS pořád podporuje. To samé v Afghánistánu. Myslím, že jsme dosáhli určitého statutu quo. Ty byly v Sýrii dva – ten první byl ten, když krize v Sýrii začala, a ten druhý, když Rusko začalo s intervencemi. Momentálně jsme v tom druhém. Hlavní chod konfliktu diktuje Rusko. Trump tam sice poslal rakety, ale to nezmění stav dění. Pořád to tam diktuje ruská politika, všechno ostatní se děje paralelně s tím. Turecko bude podnikat výpady proti Kurdům tak dlouho, dokud to Rusko bude tolerovat. V celém konfliktu je hodně zemí, ale komparativně nikdo nemá takovou míru účasti jako Rusko.

Dá se tedy říct, že boj proti ISIS byl úspěšný, ale dlouhodobě bychom měli počkat. Nezapomeňme totiž, že zásadní skupinou, která ovlivnila boj proti ISIS, byli právě Kurdové. Pokud je tedy nedávné boje proti Turkům oslabily, mohlo by to zvrátit dosažený úspěch v boji proti ISIS. Asadovy síly s podporou Ruska zabírají spoustu území zpátky a turecké intervence zatlačily Kurdy blíže k Asadovi, takže uvidíme, co přijde poté. Asad v celém konfliktu bude ještě hrát velkou roli, byť se to mnohým nelíbí.

O kom se zatím nemluví

Zmínil jste raketový úder USA, Británie a Francie na Damašek. Jak tuhle akci vnímáte?
Za poslední dekády událostí v Blízkém východě jsme se naučili to, že pokud jednáte na vojenské úrovni, musíte mít jednotky na zemi. Když bombardujete oblast a nezajistíte v ní kontrolu, do patnácti minut jsou v ní lidé znovu. Myslím si, že ten raketový útok bylo spíše symbolické gesto. Ne vůči Asadovi, ale vůči Rusku. Předtím to vůči Rusku byly jen sankce, a nyní tohle.

Pamatuju si, jak jsem poslouchal projev prezidenta Macrona po tom útoku, a mezi prvními větami prohlásil: „Úspěšně oddělujeme Turecko od Ruska.“ Jak má tohle být efektivní způsob? Mám pocit, že ten úder je součástí nějakého postranního scénáře. Byla to zpráva, která říká: „Hele, my jsme pořád tady a silní, ale jsme schopní to udělat.“ Je to totiž nejistota Západu, která dává Rusku prostor. Ty rakety měly dokázat, že tak nejistí nejsou. Z hlediska intervencí totiž sto raket moc nezmění.

Myslíte si, že je Západ schopný přimět Rusko stáhnout podporu Asadova režimu?
Ano a ne. Ta správná otázka je: Pokud zrušíte Asadův režim, jak ho nahradíte? Jaká je alternativa? Podívejte se, co se stalo v Libyi. Asad není perfektní a je zodpovědný za spoustu věcí, které se v té válce staly, ale zodpovědnost nese třeba i nečinnost Západu. Když odstraníte Asadův režim, kdo zajistí, že nevznikne mocenská mezera, která znovu uvrhne Sýrii do chaosu? Ta změna navíc není jen o Rusku, ale třeba i o Íránu. Ten je pořád dost vlivný. To samé další země, které se zatím drží stranou, třeba Čína nebo Indie. O té se třeba málo mluví, nicméně v okolí Zálivu jsou Indů miliony, a nezapomeňme, že Sýrie byla ze Středního východu jediná země, která Indii podpořila ve sporu s Pákistánem o oblast Kašmíru.

Takže může Západ tohle prosadit? Hypoteticky ano, ale nejsem si jistý, jestli momentálně existuje alternativa. Nejsem příznivcem Asadova režimu, ale je sofistikovaný, což znamená, že není snadné ho nahradit. Od devadesátých let jsme se naučili, že pokud není vhodná alternativa, neměla by se ničit stávající verze, jakkoli špatná je. V Sýrii je nutné postupovat opatrně, a nějak do tvorby nového režimu zahrnout i Asada a další alavity. Na Sýrii je totiž vidět selhání globálního systému. To znamená i selhání našeho dosavadního vědění o Sýrii, protože každé jednání vzniká na základě vědomostí.

 

„Lidé vidí, že tohle je špatně“

Tvrdíte, že arabský svět prochází civilizační krizi. V čem přesně?
Pozoruji hlubokou vlnu snižování religiozity, zejména v literatuře a mezi mladými lidmi. Na Blízkém východě se zvedá vlna deismu. Pokračující boje a konflikty ve jménu náboženství ho shazují v očích lidí. Z dlouhodobého hlediska je to důležitý faktor. V Turecku jsou třeba vidět všudypřítomné snahy o islamizaci, ale to jen náboženství lidem znechucuje, hlavně mladým generacím. Je ironií, že konflikt na Blízkém východě se zdá být jen o náboženství, ale v reálu se tam k náboženství lidé začínají vyjadřovat spíše odmítavě. Druhý faktor je ten, že i některé elity si začínají uvědomovat potřebu změny. Vezměte si třeba výroky saudského korunního prince. Ten samý tón začíná znít i v jiných zemích, nejznatelněji v Egyptě.

Problém je ten, že na Blízkém východě to hodně osciluje. V 60. letech to byl samý sekularismus, často autoritářský. A to přirozeně vytvořilo protiproud v podobě radikální religiozity. Lidé si teď začínají uvědomovat: „Okej, tohle je taky špatně.“ Takže doufejme, že tentokrát se to ustálí někde uprostřed. Hlavní je ale to, že se o islámu začíná mluvit kriticky. Například nedávno vyšel článek o případech znásilnění během náboženské pouti v Saudské Arábii. Ten text byl přeložen a vyšel v Turecku. To by před deseti lety bylo nemyslitelné, bylo to tabu. A teď i náboženští hodnostáři začínají náboženství kritizovat, asi i proto, že je prostě všude.


Tento text byl zveřejněn se souhlasem redakce Hlídacího psa. Původní text naleznete zde.

Napsal(a) Martin Klose | Zdroj HlídacíPes.org

Kam dál?

Olomouc hostí Times Higher Education, jsou zde světoví vědci,...

středa, 25. dubna 2018, 21:00

Univerzita Palackého v Olomouci hostí v těchto dnech prestižní mezinárodní summit Times Higher Education rankingové společnosti,...

POLITICKÁ KORIDA: Jaký názor mají zastupitelé města na budovu SEFO?

čtvrtek, 12. dubna 2018, 19:30

Jednou za čtrnáct dní se ptáme jednotlivých zastupitelských klubů na názor na téma pojící se k Olomouci. V aktuálním dílu jsme se...

POLITICKÁ KORIDA: Jak hodnotí zastupitelé rozhodnutí města o koupi...

středa, 28. března 2018, 18:00

Po několikaměsíční pauze se vracíme k oblíbené rubrice Politická korida, ve které se ptáme jednotlivých zastupitelských klubů na...

HLÍDACÍ PES: V Olomouci vzniká nová politická strana

středa, 21. března 2018, 20:30

Nové politické hnutí SpOlečně začal formovat půl roku před komunálními volbami olomoucký podnikatel Robert Runták. Dlouholetý...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

KOMENTÁTOŘI: Volby neukázaly velké posuny, nuance ale jsou

Výsledky voleb do Evropského parlamentu (EP) neukázaly velké posuny v názorech Čechů, nuance ale rozpoznatelné jsou. Vyplývá to z komentářů zveřejněných na českých serverech. Vítězství ANO nebylo podle nich tak výrazné, jak si premiér Andrej Babiš představoval, a ČSSD pod vedením Jana Hamáčka stále nedokázala najít volební dno, od nějž by se mohla odrazit. Babišův koaliční partner se do EP nedostal. Role tichého společníka Babišovy vlády zřejmě nenadchla ani voliče komunistů, kteří obhájili jeden mandát ze tří.

Kdo na volbách vydělal? Z větších stran jen Piráti a ODS, ČSSD prodělala osm milionů

Ze sněmovních stran na letošních volbách do Evropského parlamentu vydělají patrně jen Piráti a mírně ODS. Vyplývá to z porovnání udávaných nákladů na kampaň a peněz, které dostanou úspěšné strany od státu za získané hlasy. Největší finanční ztrátu pak zřejmě utrpí vítězné hnutí ANO, mohla by činit kolem 20 milionů korun.

Aktualizováno před 9 hodinami

České volby do Evropského parlamentu vyhrálo ANO před ODS a Piráty. ČSSD propadlo

České volby do Evropského parlamentu znovu vyhrálo vládní hnutí ANO, bude mít šest europoslanců o dva více než dosud. Za ním skončila ODS se čtyřmi europoslanci, která počet mandátů zdvojnásobila. Třetí místo obsadili Piráti se třemi europoslanci. Po dvou europoslancích budou mít SPD a KDU-ČSL, komunisté jen jednoho oproti dosavadním třem. ČSSD zastoupení v europarlamentu ztratila, stejně jako Svobodní. Podle Hamáčka se vedení strany bude soustředit na přípravu na krajské volby. Ty by se měly konat příští rok.