sobota 27. dubna 2024
Jaroslav
středa, 19. srpna 2020, 22:00
Mladí Evropané odcházejí od rodičů obvykle v šestadvaceti letech. V České republice v průměru stejně. Rozdíly mezi zeměmi jsou ale velké, ve věku 25 - 34 let u nás žije s rodiči každý třetí, v Chorvatsku už jsou to dva ze tří a v Dánsku čtyři ze sta. Vyplývá to ze zjištění Eurostatu.
Barbora Vacková z katedry sociologie Masarykovy univerzity říká, že velké rozdíly mezi státy ovlivňuje celá řada důvodů. „Jako o jednom z nejdůležitějších se v posledních letech nejen u nás, ale také v zahraničí, a na jihu Evropy častěji než jinde, mluví o ceně bydlení. Když nemáte na to bydlet ve svém nebo v nájmu, pak zůstáváte u rodičů, pokud je to možnost.”
Právě na jihu se mladí doma drží nejdéle, od rodičů se často stěhují až po třicítce. Kromě států jako Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Bulharsko a Malta panuje podobná situace i v Chorvatsku, kde je průměr úplně nejvyšší - necelých 32 let. Hned za Chorvaty jsou mladí Slováci, kteří opouštějí bydlení s rodiči o rok dřív.
Na opačné straně žebříčka jsou seveřané. Ve Finsku a Dánsku se mladí stěhují kolem jednadvaceti, ve Švédsku dokonce předtím, než stihnou oslavit osmnáct.
„Souvisí to také se systémy podporujícími bydlení v různých státech. Ty se ale týkají všech lidí, kteří sami na bydlení dosáhnout jednoduše nemohou, nejen mladých,” vysvětluje socioložka.
Podle statistických údajů Eurostatu mladí lidé v Česku nejčastěji odcházejí z domu kolem šestadvaceti. Číslo ale představuje průměr v zemi, Vacková proto upozorňuje, že s těmito daty je potřeba pracovat opatrně. „Osobně neznám žádná data, která by toto číslo potvrzovala nebo vyvracela.”
Podobně sporné je to s často diskutovanými rozdíly mezi městem a venkovem. „Můžu pouze spekulovat, že ve větších městech, kde je spíše možnost hledat podnájem, se mladí lidé osamostatňují třeba i tak, že bydlí spolu,” říká. Na venkově je naopak dost vícegeneračních domů, kde je obvyklejší bydlet s rodiči.
Ze statistik vyplývá i to, že ženy téměř všude odcházejí z domu dřív. Konzervativní vysvětlení, že jdou od rodičů k partnerovi, podle socioložky nestačí: „Může to být také tím, že ženy mají dříve potřebu se osamostatňovat, přestat být dcerami, žít po svém.”
Rozhodnutí odejít do vlastního je spojené s převzetím své nové životní role. „Ono je důležité si uvědomit i toto: Čím déle zůstáváme doma, tím déle je jaksi "aktivnější" role dítěte v rodině. Ne všem to vyhovuje. Vlastní domácnost, ne-rodičovská domácnost, je totiž místem, kde se člověk může realizovat sám nebo s někým jiným,” dodává Vacková. „Je rozdíl, jestli barvu výmalby vyjednáváte se svými rodiči, kamarády nebo partnery.”
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.
