Je na čase zapálit druhou svíčku. Je tu druhá advetní neděle

Jen málo adventních tradic má tolik různých teorií, jak vznikly, jako právě adventní věnec, který máme už druhým týdnem ve svých domácnostech. Podle dnes zřejmě nejrozšířenější teorie byla tradice adventních věnců založena v první polovině 19. století německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem v přístavním městě Hamburku, uvádí katolická církev. Vytvořil jakéhosi předchůdce věnců dnešních, kterým chtěl přiblížit dětem blížící se Vánoce.

Druhé adventní neděli předcházel svátek Barbory, kdy si podle lidové tradice  v tento den řežou dívky, které se chtějí vdát, větvičky třešně, jabloně, slivoně nebo zlatého deště. Pokud jim do Vánoc rozkvetou, jejich štěstí by podle pověry nemělo nic bránit.

Jelikož bylo Barbory už 4. prosince a nejedna dívka určitě zapomněla větvičku uříznout, pokud chce dosáhnout požadovaného účinku později, měla by podle floristů do vody přidat pár kapek čpavku. Důležité je podle nich také větvičky nařezat šikmými řezy a vázu s vodou postavit do chladné místnosti; do vyhřátého pokoje ji ženy mohou přenést až krátce před Štědrým dnem.