pátek 19. dubna 2024
Rostislav
neděle, 31. července 2016, 22:19
Už název jednoho z největších českých filmových festivalů by mohl leckoho odradit. Tady ale skutečně nejde o vysedávání v lavicích a hltání filmové teorie. I přednášky jsou na Letní filmové škole zastoupeny, ale pořád jde především o jedinou věc – o samotné filmy!
Pro mě osobně představovala letošní návštěva Hradiště moji první zkušenost s tímto festivalem. Strategicky – a také z finančních důvodů – jsem si proto koupil pouze čtyřdenní akreditaci. Na ochutnávku by to mělo stačit, říkal jsem si, navíc těch devět dní (tak dlouho celý festival trvá!) mi připadalo až příliš.
Zcela podle neomylného zákonu schválnosti ale čtyři dny uplynuly jako jeden a při odjezdu jsem jen zatlačoval slzy. „Kam ten čas zmizel?“ ptal jsem se sám sebe. Odpověď je docela jednoduchá, spolkl jej přehršel filmů, v podstatě nulový spánek způsobil, že mi několik dní splynulo v jeden a díky neustálému přísunu kávy a alkoholu jsem se cítil trochu jako v jiném světě.
Ale popořadě. Po příjezdu do Hradiště jsme se šli hned akreditovat a po menších komplikacích způsobených maličkostmi jako je rušení ubytování a tištění nové akreditace jsme rovnou zamířili na první film. Začali jsme výživně, poctivým béčkem ze 70. let jménem Cesta gladiátorů 2000. Sešli se v něm kung-fu legenda David Carradine a mladý Sylvester Stallone, a společně v řádně morbidních automobilových závodech hromadně přejížděli důchodce, děti a vlastně cokoliv dalšího. Dokážete si jistě překvapit, že na odstartování festivalu, na kterém mě čekalo ještě dalších osmnáct filmů, šlo o naprosto ideální záležitost.
Ano, dohromady jsem za čtyři dny viděl osmnáct filmů. Snažil jsem se navštívit co nejvíc nejrůznějších sekcí, které festival nabídl, zároveň si projít všechny možné kinosály. To druhé jsem jakž takž zvládl, první věc představovala větší problém. Promítacích míst v Hradišti totiž zas tak moc není (s výjimkou trochu vzdálenější Tenisové haly se všechno soustředí v parku Smetanovy sady a kolem Masarykova náměstí), sekcí se ale letos urodilo požehnaně. A opravdu není v lidských silách nejen jim všem věnovat pozornost, dost náročné je dokonce i nakoukat jednu celou. Zvlášť za ty pitomé čtyři dny.
Letošní 42. ročník festivalu přivítal jako hosta režiséra Ivana Passera, kterému samozřejmě byla věnována jedna ze zmíněných sekcí. Díky tomu jsme si mohli na slavnostním zahájení vychutnat nejen legendární Intimní osvětlení, ale i režisérův krátký film Fádní odpoledne a především pak Passera samotného. Retrospektivu tu měl i legendární italský režisér Luchio Visconti a proslulý brakový producent a režisér Roger Corman, do jehož sekce spadala i zmínění Cesta gladiátorů 2000. Pro skutečné gurmány tu bylo velké množství neznámých filipínských filmů, nacionalisté si mohli dopřát jak starší domácí klasiky (Limonádový Joe), tak nejnovější díla (Nikdy nejsme sami).
Hodně pozornosti jsem osobně věnoval sekci „Point of View“, která se zaměřovala na filmy, které pracují s pohledem postavy z první osoby. Kvůli lahůdkám jako Proměna od Jana Němce nebo zvrácený Maniak s Elijahem Woodem jsem neváhal jak vstávat na ranní projekce, tak se držet při životě i v noci a chodit na půlnočky. Podobný styl si ale na filmovém festivalu zákonitě vybírá svou daň v podobě usínání na určitých snímcích. Na každé podobné akci neomylně pozoruji, že krizový je třetí film daného dne, poslední den v Hradišti už jsem ale, zcela vyčerpán, usínal prakticky na všem.
Trochu pomáhaly časté návštěvy takzvané Kafekáry před kinem Hvězda a samozřejmě přítomnost úžasných lidí všude kolem. Skutečně jsem měl pocit, že Uherské Hradiště se na těch několik dní proměnilo v Olomouc, známé tváře z rodného města byly všude a nebylo před nimi úniku. V dobrém slova smyslu, samozřejmě!
Odjíždět z takového prostředí je pak o to smutnější, když si člověk uvědomí, že spousta z těch lidí má to štěstí a zůstává až do konce festivalu. To se pak každému těžko vrací do normálního života. Ty čtyři dny ovšem bohatě stačily k tomu, abych poznal, že na Letní filmovou školu se budu ještě mnohokrát rád vracet. Tak doufám, že se tam příští rok potkáme!
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.
