sobota 22. června 2024 Pavla

Olomoucké pověsti aneb jak to bylo doopravdy

Slyšeli jste pověst o Olomouckém orloji? A nebo tu o zemětřesení? Smrt krále? Pravděpodobně už jste někdy nějakou pověst zaslechli. Ale víte, co je pravda a co výmysl? Společně se na několik pověstí podíváme trochu detailněji.


První pověst je o smrti krále Václava III. Přibližuje nám konec posledního Přemyslovce. O čem pověst je a co je na ní pravdy?

Píše se rok 1306 a do Olomouce se sjíždí šlechtici se svými vojáky. Chystá se tažení do Polska, povede ho sám král. Šestnáctiletý Václav se musí vypravit do Polska a uhájit polskou korunu, českou již má a uherské se zřekl, i když ji po otci původně získal.

Král přijel do Olomouce a ubytoval se na starém zemském hradě, poblíž svatováclavského chrámu. Václav v podvečer seděl na verandě a kochal se výhledem na krásnou krajinu a urostlou lípu pod okny. Bylo vedro a dusno, blížila se bouře.
Když bouře přišla, z nebes vystřelil blesk a zasáhl lípu, kterou Václav z verandy sledoval.
Mrtvý strom v králi vyvolal pochyby a nepříjemné pocity. Obnažené dřevo rozštípnutého stromu, působilo jako vykřičník do kraje. A Václav to věděl. Bylo to znamení.

Králova noc nebyla klidná, neustále ho pronásledovaly přízraky a výjevy z otcova pohřbu.
Stále se mu vracel obraz mrtvé lípy. Z chrámu svatého Václava slyšel ve snu znít žalozpěvy. Král se probudil a nechal si zavolat pro děkana, měl strach.
Děkan Budislav dorazil a pokoušel se Václava uklidnit. Král nakonec k ránu usnul a na své vize na chvíli zapomněl.

Ten den bylo 4. srpna a Václav po probdělé noci odpočíval na verandě. Vize z předešlé noci se naplnily.
Ke králi se připlížil najatý vrah a třemi bodnými ranami do srdce mladého Václava zabil.
Vojáci vraha polapili při útěku, byl to durynský Němec Konrád. Konráda na místě zabili a jeho tělo hodili psům. Psi se do těla pustili, ale ruky, která vraždila, se ani nedotkli.

Tak zemřel poslední Přemyslovec, pohřben byl v kryptě před oltářem v chrámu svatého Václava. A později roku 1326 dala Eliška Přemyslovna převést ostatky do pražského kláštera na Zbraslavi, během husitských válek se ostatky ztratily.


Pravda nebo fikce?

Jádro této pověsti je z velké části pravdivé, Václav v Olomouci opravdu soustřeďoval svá vojska, když měl jet do Polska hájit polskou korunu. Ubytoval se v kapitulním děkanství a byl zavražděn.
Otázka je, kdo vlastně vraždil, rytíř Konrád z Botenštejna možná vrahem nebyl, ale to už dnes nezjistíme.

Zajímavé je zamyslet se nad tím, kdo si vraždu nechal objednat, často se mluví o Habsburcích. Existuje i názor, že vražda Václava III. je kolektivní vina české šlechty. Nebo Václava nechal zabít Vladislav Lokýtek, aby zabránil tažení na Polsko?
Část s nedotknutou rukou vraha už je asi jen dramatický prvek, který se přidal do Dalimilovy kroniky, aby pověst měla šťávu.



Další pověst, se váže k husitským válkám a k olomouckému Dómu. A odpoví nám na jednu otázku. Proč se v Dómu zvoní poledne v jedenáct hodin?


Olomouc stojí proti husitům jako katolická bašta, o kterou se opírá i sám císař Zikmund. V roce 1424 uzavírá obrannou smlouvu s dalšími městy (Brno, Jihlava, Znojmo). Mají si pomáhat v boji proti kališníkům.

Píše se rok 1432 a Prokop Holý stojí před Olomoucí s jediným cílem, dobýt ji.
Husitská vojska obklíčila Olomouc.
Jedno mlhavé ráno se ve stanu setkávají husitští hejtmani, řeší se strategie. Padají návrhy obléhání, vyčkávání, přímého útoku, nikdo se však nemůže domluvit na nejlepším řešení. Pak se z rohu stanu ozve dosud mlčící Prokop. „Dost, až v poledne zazní zvony, bude město v našich rukou anebo opouštíme kraj.“
Krátce po poradě, tichou krajinu mezi hradbami, vyrušil zvuk polnice.
Bylo slyšet první výstřely z tarasnic a houfnic. Do srdcí obránců se vkrádal strach, když slyšeli válečné písně útočníků. Obléhání začalo.

První domy vzplály, městské zdivo se tříštilo na kousky, na žebřících se drželi útočnici a snažili se překonat hradby. Obránci pomalu slábli.
Najednou se na hradbách objevil biskup Jan Železný, biskup, který nebyl u lidu oblíben a který byl pravým opakem husitských ideálů, protivník přesně pro Prokopa.
Dnes stáli ale všichni v Olomouci na stejné straně. Biskup slyšel z posádky přání jednoho z vojáků, modlil se, aby vydrželi alespoň do poledne.
Když to Jan Železný uslyšel, zeptal se vojáka proč jen do poledne. Sdělil mu zprávu od zajatců. Prokop prý když nedobude hradby do poledne, odtáhne.

Biskup něco pošeptal jednomu muži ze své družiny a ten rychle odběhl. Železný zatím bojoval v největší vřavě, když najednou hluk bitvy utišily zvuky kostelních zvonů od dómu.
Překvapení husité se obrací na ústup a rozzuřený Holý zmateně sleduje polohu slunce. Své slovo ale drží a s celým vojskem opouští okolí Olomouce. Od té doby se v dómu zvoní už v 11 hodin.


Pravda nebo fikce?

Tato pověst pravdivá není, i když husité na Moravě měli úspěch, až k Olomouci se neprobojovali. Zvonění před polednem souviselo s liturgickou tradicí ze 13. století. V kapitulních a biskupských chrámech oznamovalo zvonění konec modliteb kněží ještě před polednem. Biskup Jan Železný opravdu existoval a byl jedním z největších nepřátel husitů. Velice podobnou pověst mají v Brně, kde obléhal město generál Torstenson.
 

Čtěte více:

Autoři | Foto pixabay.com

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.