sobota 20. dubna 2024 Marcela

Olomoucké ulice jak je (ne)znáte – třída Spojenců

Třída spojenců je ulice plná krásných domů, k nimž se váží zajímavé životní příběhy. Je také sídlem několika vzdělávacích institucí různého stupně a sousedí s městským parkem. Začíná na křižovatce s ulicí Palackého a Pöttingovou a vede rovnoběžně s třídou Svobody až k Havlíčkově ulici.

Tato ulice vznikla v roce 1896 a pojmenována byla jako Jánská třída po Janu Jánském, českém sérologovi, neurologovi a psychiatrovi, který se proslavil objevem čtyř základních krevních skupin. V roce 1918 byl název ulice změněn na Macharovu, tentokrát jako odkaz na českého básníka Josefa Svatopluka Machara. Toto označení zůstalo do roku 1939, kdy byl český básník zastoupen německým, a to Johannem Wolfgangem Goethem a ulice byla až do konce války nazývána Goethovou. Poté se její název změnil na dnešní třídu Spojenců, jako „vděčná připomínka svazku velmocí - Velké Británie, USA a SSSR – které se za druhé světové války spojily v úsilí o vítězství nad hitlerovským Německem a nad Japonskem,“ uvádí Milan Tichák v Lexikonu olomouckých ulic.

Na třídě Spojenců je celá řada zajímavých objektů. Prvním z nich je Základní škola Olomouc, třída Spojenců s větví všeobecných a sportovních tříd – zaměřením na lední hokej, plavání a jiné vodní sporty. Instituce byla postavena v roce 1908 a patří mezi takzvané jubilejní školy, které byly otevřeny u příležitosti oslav šedesátiletého výročí panování Františka Josefa. Při svém vzniku byla Dívčí obecnou a měšťanskou školou císaře Františka Josefa a vyučovalo se zde německy v pěti třídách obecné a třech třídách měšťanské školy. V roce 1911 byla rozšířena o třetí odbornou školu, zaměřenou na šití.

Chloubou školy v době jejího vzniku bylo například ústřední topení. Česky se začalo vyučovat koncem roku 1918. Zvláštností školy je, že si ji 24. října roku 1938 zabrala pro svou potřebu armáda. Přebývalo zde 600 vojáků a třídy byly využívány jako sklady. Tento stav ale trval pouze dva týdny, pak ji vojsko předal zpět učitelům.

Hned vedle školy začíná řada vil. Jejich vystavění bylo součástí regulačního plánu rakouského architekta Camilla Sitteho z roku 1894. Ještě před první válkou zde začínaly růst stavby a určující  charakter tehdy ulici vtiskl český architekt Heinrich Czeschner.

Nejpatrněji to můžeme vidět na vile Elly Krickové s popisným číslem 712, která vznikla v roce 1911 a patří mezi takzvané činžovní vily, v té době velmi oblíbené. Stavba je jakoby složená ze dvou částí. Severní, směrem do ulice, je asymetrická, kdežto jižní, která je otočená do zahrady je naprosto symetrická a je hlavní části. Jejím základním motivem je přízemní sál (sala terrana), prosklená lodžie v patře, kterou z obou stran svírají půlkruhy, a zdobí vysoká štít. Dělení na dvě části je i uvnitř domu, první patro tvořil osmipokojový panský byt přístupný hlavním vchodem a dalo se z něj vejít d zahrady. Druhý byt byl v přízemí a sloužil služebnictvu, které do něj vcházelo bočním vchodem. Celá stavba je ve stylu pozdní secese a moderny a je pojmenována po své první majitelce Giselle Krickové. Po odsunu původních majitelů získala první patro Univerzita Palackého a bydlel zde rektor Josef Ludvík Fischer.

V ulici na čísle popisném 16 byla kdysi prázdná parcela sousedící s městským parkem a tu si v roce 1916 koupili manželé Konstandtovi. Chtěli zde vybudovat vilu, a tak se obrátili na architekta Paula Engelmanna, který vypracoval projekt s pomocí svého učitele Adolfa Loose. Měla vzniknout stavba, ve které by nebylo žádné schodiště, jen postupně stoupající prostory, ale neuskutečnila se, protože manželé parcelu prodali. Získali ji manželé Zweigovi, původem prostějovská obchodní rodina, která se v Olomouci věnovala sladovnictví. Jejich osud ale nebyl moc šťastný, protože brzy po okupaci byl zatčen jejich jediný syn Rudolf, který později zemřel, a v domě se usadila Hitlerjugend, tedy mládež bojující za Německo. Manželé Zweigovi  opouští v roce 1942 svůj dům a odjíždí transportem do Terezína, odkud se už nevrátili. V domě je také panský byt v patře, který tvoří pět pokojů, a celá vila z roku 1932 je v klasicistním duchu.

Třetí a poslední z významných staveb na třídě Spojenců patřila Eduardu Šrotovi. Ten pracoval V Olomouci jako trestní obhájce a také působil v řadě spolků, ať už uměleckých, hospodářských nebo zájmových. Hrál například v ochotnickém divadle a získal mnoho ocenění za chov holubů. Jeho vilu na čísle 20 navrhl Ladislav Skřivánek, který vytvořil pravidelnou stavbu s obrazovými a textovými poli s mravoučnými citáty od Jana Nerudy a Svatopluka Čecha. Vedle domu už té době byl vybudován bazén a s ním také altán a sochařská výzdoba. V 30. letech byla zahrada zrušena a postavil se zde menší činžák.

Kromě významných a bohatých vil za zmínku stojí ještě Obchodní akademie Olomouc, která funguje už od roku 1919. Samotná budova, ve které dnes akademie sídlí, byla vybudována v roce 1924 a navázala na přístavek tehdejší německé obchodní akademie.

Čtěte více:

Autoři | Foto wikipedia.org

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.