pátek 4. října 2024 František

Noid: Bulvár beru jako součást mé práce, je to to samé, jako když si zedník umaže montérky od malty

Měsíc před koncertem Václada Noida Bárty v Olomouci jsem si s ním promluvil o turné Jedinej krok, o jeho vztahu k Olomouci, ale i o všudypřítomném bulváru, který je mu neustále v patách. Muzikálový zpěvák si z toho však nic nedělá a naučil se s tím už žít.

Vaše poslední deska nese název Jedinej krok. Jedinej krok k čemu?
Vždycky jsem měl rád spoustu hudebních stylů. Nikdy jsem neměl rád pouze metal nebo hip hop, ale pokaždé jsem to měl širokospektrálně rozdělené. Na téhle desce se potkalo těch hudebních stylu opravdu hodně. Album obsahuje rockovou hudbu, trošku hip hopu, muzikálovou hudbu, a všechny styly spojil v Jedinej krok.

Deska je už ale starší, vydal jste ji v roce 2015. V Olomouci s ní jste poprvé?
Já mám takový pocit, že jsem tady s ní už byl, protože ta deska už opravdu začíná být stará. Už jsem tady určitě byl, ale nevím, jestli konkrétně s deskou Jedinej krok. Nicméně album je staré a vydání nové desky dneska stojí hodně peněz a není to rentabilní.

Jaký máte vztah k Olomouci? Máte tady nějaké oblíbené místo?
Jasně. Miluju náměstí. Je to tady hrozně fajn a znám odsud spoustu lidí. Mám zde i část fanklubu, tímto zdravím Anežku a Kamilku (smích). Jsou tady milí lidi a Moravu mám celkově rád.

Vy se hudbě věnujete už odmala. Má na vaší kariéře velký podíl fakt, že vás k hudbě vedli rodiče?
Stoprocentně. Moje první profesionální vystoupení, za které jsem dostal zaplaceno, bylo ve čtyřech letech ve Spojených státech. S mojí rodinou jsme jezdili dva měsíce turné po Americe, po místních country klubech a hospodách. Takže já jsem začal vlastně tím nejlepším možným způsobem, a teď už jdu jenom dolů (smích).

Povedete v budoucnu k hudbě i svoji dceru? Bude pokračovat ve vašich šlépějích?
Musí pokračovat, protože má velký talent. Když ji zahraju na pianu tón G, tak ona ho okamžitě zachytí. S manželkou se pořád snažíme, aby se hudebně rozvíjela. V Českých Budějovicích má kroužek, který se jmenuje „První krůčky k hudbě“, a je opravdu moc šikovná.



Když jsem se díval na váš program, tak jsem zjistil, že vlastně nemáte skoro osobní volno. Téměř každý den hrajete nebo zpíváte. Jak se to dá zvládat, navíc, když teď musíte plnit roli otce?
Všechno je jenom o hlavě a o nějaké fyzické kondici. Moje fyzická kondice je naštěstí momentálně dobrá, takže se to dá zvládat. Hlavně je to potřeba. Nežijeme v době, kdy si můžeme říct: „Tak a teď budu pracovat od 8 do 2 a pak už stačí.“ Takhle to nejde. Pokud chce být člověk úspěšný a chce něco vybudovat, tak musí makat i nad rámec pracovní doby. Já se snažím něco si nadpracovat a potom si dát dva dny volno, abych se mohl věnovat dceři.

Zahrál jste si ve filmu Kajínek i v seriálech Expozitura a Svatby v Benátkách. Láká vás herecká dráha? Chtěl byste v tom pokračovat?
Docela by se mi to líbilo. Je to fajn obor, který je pro mě nový a strašně mě to baví. Já teda nemám žádné herecké vzdělání, ale pěvecké vzdělání nemám vlastně taky žádné. Nemusí to být vždycky jenom o tom vzdělání. Pokud přijde nějaká další herecká příležitost, tak já se jí rád chopím.

Vás často probírá bulvár, hlavně co se týče vašich vztahů. Jak se s tím snažíte vypořádat?
Já v tom žiju už třináct let a už jsem prožil takové bulvární masakry, že to se mnou prakticky nic nedělá. Jsem dokonce takový sadomachista, že si přečtu i diskuze pod článkem, které jsou opravdu nechutné. Dokážu se od toho odosobnit a kolikrát se u toho i zasměju (smích). Já to beru jakou součást mé práce. Je to to stejné jako když si zedník umaže montérky od malty (smích).

Co plánujete do budoucna? Budete teď někdy vydávat další album?
Mám v šuplíku pár písniček, které se zatím docela hezky vyvíjejí. Akorát teď na to chybí sehnat ty peníze, aby se to mohlo vydat (smích). Pokud vyjde nová deska, tak bych počítal spíš s rokem 2018.

Málem bych zapomněl na muzikály. Kdybyste si měl vybrat váš nejoblíbenější, v kterém jste si zahrál, který by to byl?
Momentálně to je stoprocentně Bonnie a Clyde a samozřejmě taky role Ježíše v Jesus Christ Superstar.

A máte nějaký svůj vysněný muzikál, ve kterém byste si rád zahrál?
Líbilo by se mi, kdyby se začal hrát muzikál 300: Bitva u Thermopyl.

Čtěte více:

Autoři | Foto Michaela Valsová

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.