pátek 19. dubna 2024 Rostislav

Přeplul oceán na historické plachetnici, teď brázdí vody s Ololodí – kapitán Šimon Pelikán

Před necelým rokem začal provozovat loď, která brázdí koryto řeky Moravy v Olomouci. Z Ololodi, jak se plavidlu říká, se za relativně krátkou dobu stala populární záležitost. Kapitán této služby Šimon Pelikán, který například absolvoval i plavbu na historické plachetnici z Brazílie do Jihoafrické republiky, se rozpovídal o svém životě „na vodě“.

Předtím než jste založil Ololoď, jste například absolvoval plavbu z brazilského Santosu do jihoafrického Kapského města. Dokážete si oproti takovému obrovskému zážitku užívat plavbu po „pouhé“ Moravě?
Samozřejmě. Víte, i v Olomouci každý den potkáváte jiné lidi, jiné počasí. Ale vše má své. Atlantik je o prožitku, práce v tom nejzásadnějším k přežití a doplutí bezpečně do Cape Townu. Plavba na Moravě je o lidech. Oceán je souboj a zároveň harmonie s živly, s větrem a vodou. Morava je o kontaktu s „pátým živlem”, a tím je člověk. (smích)

Plánujete ještě někdy zopakovat podobnou akci jako byla plavba Brazílie – Jižní Afrika?
Určitě, věřím, že se na oceán co nejdříve vrátím a budu opět účastníkem nějaké další přeplavby. Avšak kdy, jak, a s kým, tomu zatím nechávám volbý průběh.

Co vás vedlo k tomu začít s Ololodí, a kdy zhruba tento nápad vznikl?
Mám rád lodě a v Olomouci mi to tu chybělo. Díky svým sportům a aktivitám se velmi často dostávám k mořím a oceánům.  A co bylo vždy první, když jsem někam přijel, byla návštěva místních přístavů, kde jsem trávil spoustu času pozorováním lodí. Kdo mě zná, ten může jen potvrdit. Postupně jsem se k lodím dostával stále blíže, až jsem se z pozorovatele stal přímo účastníkem plaveb. No, a pak jedné prosincové noci 2014 se to vše tak nějak zlomilo, probudil jsem se s tím, že chci tady v Olomouci začít provozovat plavby a nabídnout to i dalším. Ještě tentýž den jsem šel s myšlenkou na radnici, a druhý den jsme již začal zajišťovat prvotní potřebné náležitosti k realizaci projektu.

Jak byla těžká realizace tohoto projektu?
Hodně a hodně. Ale díky tomu, že jsem zvyklej se nevzdávat, v kombinaci s mou tvrdohlavostí a urputností jít si za svým, se to všechno povedlo. Samozřejmě, velký dík patří všem lidem kolem, kteří mě od začátku podporovali, bez nich by to prostě nešlo.

Jste po roce fungování Ololodi spokojený? Nebo jak hodnotíte první sezónu?
Ano, spokojený jsem. Ololoď se povedlo rozjet a udělat z ní součást turismu města Olomouce. Měl jsme své prvotní cíle, které jsem naplnil: konaly se plavby pro veřejnost, soukromé plavby, různé oslavy, školní výlety, příměstské tábory, plavby pro různá zájmová sdružení, senior kluby, a zároveň to, aby loď byla dostupná všem, nehledě na jejich věk a zdravotní a jiné indispozice. Dle reakcí lidí soudím, že se jim na Ololodi líbilo, velmi pozitivně hodnotili i historický výklad, z toho mám také radost. Projekt je o všech - i o účastnících plaveb. Další potěchou bylo to, že se podařilo i nějakým způsobem oživit nábřeží a propojit řeku s městem, a to díky kulturním akcím, jako byly koncerty, letní kina a divadla. Konkrétně letní kino mě potěšilo velmi, lidé prostě přišli, poseděli si na trávě a jen tak se koukali na film. Byla z toho cítit velká pohoda a radost. A když vidíte seniory z klubů, jak sedí do nočních hodin vedle mladých a společně popíjejí pivo, je to skvělé. Přesně to, co jsem před pár lety obdivoval ve Španělsku při fotbalovém zápase na Nou Campu v Barceloně, jak ti lidi tam k sobě mají blízko a navzájem mezi sebou nemají bariéry. Pak si můžete říct – ano tohle má smysl.

Už jste předem avizoval, že plánujete inovace do další sezóny, která nejspíše začne v dubnu. Nenaznačíte alespoň trochu, čeho se novinky týkají?
Novinky se týkají pochopitelně plaveb, ale také doprovodných programů. Zatím si na přesné informace musíte počkat. Přece jen, celý projekt je hodně závislý na spoustě dalších náležitostech, tak bych to nerad zakřikl.

Na řece Moravě v Olomouci už musíte znát pomalu každý kámen ve vodě. Dokáže vás na ní něco překvapit?
Jasně. Řeka se mění v souvislosti s ročními obdobími, a s tím i život kolem ní. Z původního záměru letních plaveb se podařilo plavby protáhnout až do zimy, takže změny byly výrazné. Kromě přírodních změn to bylo také sledování prvních temp a pak letů mladých kačen, to stejné i s labutěmi, o kterých spousta Olomoučanů ani neví, že je tady máme. A také, což bylo pro mě silné, bylo seznámení se s místními “příbřežními” bezdomovci a každodenní kontakt s nimi, a nakouknutí do jejich života. Nebo dokonce vidět, jak se vyvíjel vztah mezi klukem a holkou žijící na břehu řeky. Jejich románek byl jak z růžové knihovny. Nedovedete si představit, co tam na sebe navzájem vymýšleli, a to teď nemám na mysli věci, o kterých se mluví až po desáté hodině večerní. (smích)



Vybavíte si nějakého cestujícího, který měl opravdu speciální přání nebo požadavek, popřípadě, jestli vás někdo opravdu něčím zaskočil?
Občas mě lidé zaskočí, to pochopitelně. Ale tak nějak jsem se dokázal nad vším povznést, a vše se povedlo s určitou dávkou trpělivostí vysvětlit. Zážitků je mnoho – byly speciální přání ve smyslu různých výročí, rozluček se svobodou, dokonce byla na Ololodi i diamantová svatba. A co bylo nejsilnější, když při jedné soukromé romantické plavbě, která pro mne byla zpočátku nepříjemná, protože jsem měl pocit, že svůj historický výklad tak nějak vykládám do zdi, pak chlapec poklekl, a svoji drahou požádal o ruku. Tím se vše vysvětlilo a potěšilo mě, že si vybrali pro tuto životní událost zrovna Ololoď.

Nemáte během sezóny už řeky a obecně vody dost? Nebo naopak ještě když máte čas, tak si najdeme chvilku pro jiné vodní vyžití?
To rozhodně ne. Letos se přiznám, nic moc jsem toho nestihl, ale v posledních letech jsem od kajaku přešel rekreačně ke kitu a surfu. Během posledních osmi měsíců každodenní práce, nehledě na víkendy, svátky a Vánoce, jsem alespoň stihl na pár dní do Maroka, na surf. A co nevidět se na surf vydám zase, trošku dobít energii.

Charakterizoval byste se sám jako „vodní živel“? Protože voda vás provází odmala, a více než skvěle jste se prosadil v kanoistice...
Za to patří pochopitelně velký dík tátovi, že mě tam přihlásil, a trenérovi Robertu Kneblovi, který ze mě dostal vše, a povedl se tak i nějaký ten sportovní úspěch. Ale dalo by se říci, nebýt jednoho dne, kdy taťka dovezl z loděnice starý kajak, na kterém jsme pak začal jezdit u nás na chatě na vysočině na rybníku, kde mimochodem jezdí i náš pan prezident na svém gumovém člunu, tak jsem se k vodě vůbec nedostal. Tak kdo ví, třeba i našeho pana prezidenta ještě čeká zajímavá vodní kariéra. (smích)

Dovedete si vůbec představit život bez kánoí, lodí a vody?
Ne, to doopravdy ne. Zimu sice ještě velmi rád trávím na horách, na skiaplech a běžkách, ale bez vody, to by opravdu nešlo. A navíc, co bych pil, že? (smích) Voda je živel, který miluji. Jak řeka, tak oceán. A lodě, surf a kite jsou nejlepší prostředky pro nejbližší kontakt s ní, s její energií. Učím se ji poznávat, a to mě baví.

Jaký máte vztah k Olomouci?
Přiznám se, že kdybych neměl pozitivní vztah k našemu městu Olomouc, které mám velmi rád, tak bych zde něco takového jako Ololoď ani nerealizoval, a pravděpodobně se teď trajdám někde po světě se surfem v ruce, nebo někde na lodi. Mám tady své kořeny, což je nejdůležitější. Narodil jsem se zde, lidé mě zde baví. Je to město, které má svá kouzla, a jde velmi nahoru. Je zde velmi kvalitní kulturní a sportovní vyžití. Moc rád budu dál městu pomáhat k jeho oživení a budu moc rád, když bude nadále vzkvétat. Na ulicích budeme potkávat stále více lidí s úsměvem na tváři – a o tom to je. Jsme tady jen jednou, tak se musíme snažit si to užívat, a je zbytečný se mračit!

Čtěte více:

 

Autoři | Foto Archiv Šimona Pelikána

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.