pondělí 30. ledna 2023 Robin

ROZHOVOR: Od tenisu k volejbalu. Navíc se teď opět tenis do života Martiny Michalíkové vrátil

V rámci rozhovorů s olomouckými volejbalistkami VK UP Olomouc jsme vám už představili chorvatské libero Rene Sain. Nyní je na řadě dvaadvacetiletá smečařka Martina Michalíková, která byla už loni součástí stříbrného týmu. Jen loňský rok stačil k tomu, aby se v hanáckém celku cítila jako doma.

Teď hrajete druhou sezónu v týmu VK UP Olomouc. Jak se oproti minulému roku liší vaše pozice v týmu?
Loňská sezóna pro mě byla v podstatě nejhorší v životě, protože jsem se zranila ještě na konci té předchozí, ale myslela jsem si, že to nebude tak špatné. Nakonec jsem nestihla začátek sezóny a v úplně zdravá jsem se cítila až po novém roce. Místo mě tak hrály jiné holky, které byly výborné, takže jsem nemohla říct ani půl slova. Určitě jsem ale vnitřně trpěla, protože jsem na to nebyla zvyklá. Jestli budu hrát více, to je samozřejmě ve hvězdách (úsměv), tak budu spokojená a těším se na to.

Stačil rok na to, abyste se tu teď cítila jako doma?
Jo, cítím to tak (úsměv). Hlavně kvůli tomu, že kolektiv je zde skvělý. Zažila jsem i týmy, kde to tak dobré nebylo. Především i díky tomu, že tu žiju s přítelem, tak je to takové jako doma.

Ještě otázka právě ke kolektivu. Před letošní sezónou pár hráček přišlo, jiné zase odešly. Jak byste porovnala loňskou a letošní atmosféru v týmu?
Musím říct, že je letošní nálada v týmu snad ještě lepší než loni. Možná je to jen můj osobní pocit, ale myslím si, že to bude ještě příjemnější.

Pojďme na chvíli pryč od volejbalu. Říkala jste, že v Olomouci bydlíte, tak jak se vám toto město líbí?
Já trvale bydlím v Prostějově, ale to že tu žiju, jsem myslela, že tady trávím dny, protože nemá smysl během dne pořád jezdit tam a zpět. Určitě už jsem si celou Olomouc prošla a líbí se mi tu.

A kde tady v Olomouci trávíte nejvíce času, když máte volno?
Já jsem takový kavárenský typ, takže hlavně loni jsem strávila hodně času v jedné z místních kaváren. Samozřejmě si také zajdu do Šantovky a tak podobně.

Dokázala byste si představit tu žít pořád?
Čím déle tady jsem, tím víc si dokážu představit, že bych tady žila.

Co děláte ve volném času, když zrovna nehrajte volejbal, nestudujete a nesedíte v kavárně?
Zrovna takových dnů moc není (smích). Když je volný čas, tak jsem ráda, že nemusím dělat nic. Ale někdy si jdu například zahrát tenis, když mám tu možnost (úsměv). Jinak se snažím trávit volný čas s rodinou.

Nezajdete občas na jiné sporty tady v Olomouci? Momentálně je zde dost populární hlavně hokej…
Já jsem celkem velký hokejový fanoušek, ale loni jsem se byla bohužel podívat jen jednou. Letos máme naplánováno s Darčou (Darina Košická), že na hokej půjdeme víckrát, protože, jak jsem řekla, hokej mám ráda a trošku jsem to loni zanedbala. 

Když bydlíte v Prostějově, nefandíte v hokeji i tamním Jestřábům?
Tam nechodím, nemůžu tady olomoucké hokejisty zradit (úsměv).

Kromě tenisu, zahrajete si i beachvolleyball, nebo už máte pinkání přes síť dost?
Na „beach“ se spíše ráda dívám, jak ho umí někdo hrát lépe než já (úsměv). Ale když si známí jdou zahrát a poprosí mě, jestli bych nešla s nimi, tak jdu.

Takže nepřemýšlíte, že byste tento sport ještě vyzkoušela závodně, jak občas některé volejbalistky přechází od šestkového volejbalu k plážovému?
To už asi ne.

Jak jste zmínila, máte možnost zahrát si tenis, protože váš přítel je Adam Pavlásek. Tak jak často spolu zajdete na kurt?
Musím ho veřejně pokárat, protože si chodíme zahrát málo (smích). Ale asi je to jako u mě, protože když bych měla volný den, tak bych ho úplně nechtěla trávit volejbalem. Proto tedy chápu, že za mnou neběhá, že by si chtěl zahrát tenis. Už jsem ale vybavená, mám od něj vše, co k tenisu potřebuji (úsměv). Když chci tak se mnou jde, ale je pravda, že moc příležitostí není, protože když mám volno já, tak on naopak třeba nemá.

Jak to pak vypadá na kurtu. Šetří vás?
Je na mě hodný. Ale já jsem jako malá hrála tenis, takže to není, že by mě učil úplně od začátku a myslím si, že to i vypadá dobře, když spolu hrajeme. Chválí mě, takže doufám, že to není jen proto, aby mi udělal radost (úsměv).

S tenisem souvisí i hodně cestování, tak kam už jste se všude s přítelem podívala?
Vždy na konci dubna mi končí sezóna, takže pak mám tři měsíce volna a měla jsem letos čas s ním objet dva Grand Slamy – Rolland Garros a Wimbledon, což byl obrovský zážitek. Dohnali jsme tak čas, kdy jsme nemohli být spolu během sezóny.

Pojďme k vašim volejbalovým začátkům. Kdo vás k tomuto sportu přivedl? Nehrál ho už někdo předtím z rodiny?
Já právě vůbec nejsem z volejbalové rodiny. Jak jsem řekla, tak jsem začínala s tenisem, ale jak je známé, tak tenis je finančně náročný sport. Moji rodiče na tom v té době nebyli po finanční stránce úplně dobře, navíc neměli ty známosti, takže se to už schylovalo k tomu, že tenisová kariéra nebude to pravé. Taťka se proto poptal svých známých, co dělají jejich děti a zná se s tátou od Martiny Jakubšové, která hrála volejbal, a ten právě říkal, že jeho dcera hraje volejbal, a baví jí to. Takže takhle nějak to bylo. Šla jsem do přípravky a hned během roku už jsem se dostala do žákyň, kde jsem hrála zápasy, a šlo mi to, tak jsem u toho zůstala.

Jaký je váš největší zážitek dosavadní kariéry. Je to například juniorská reprezentace?
Nemám žádný přesný zážitek, který bych nějak vyzdvihla, ale ty roky v reprezentaci, a já ani nevím, kolik jich bylo, byl jeden velký zážitek. Když se na to takto zpětně podívám, tak byly doby, kdy to bylo hrozně dlouhé a měla jsem toho plné zuby. Ale to, že jsme tehdy po tak dlouhé době (deset let, pozn. red.) vyhrály medaili pro Česko, tak to byla velká věc. To jsem tehdy na sebe byla hrdá (smích).

A nějaký další zážitek?
Další je z doby, kdy jsem hrála v Brně. Tehdy jsme porazily doma ázerbajdžánské Baku a v hale byla boží atmosféra. My jsme vyhrály a to se vůbec nečekalo.

Otázka nakonec. Jaký je váš volejbalový sen?
Někde už jsem říkala. Sen každého sportovce je se dostat na olympiádu. Poté jsem trochu slevila z nároků, že olympiáda asi už nevyjde, tak dejme tomu, že by to mohla být univerziáda, což už je reálnější sen. Ale momentálně, když jsem za poslední roky byla hodně zraněná, tak si říkám, že největší sen je se zase znovu v nejbližší době nezranit (úsměv).

Čtěte více:

Autoři | Foto Matěj Langer, Jakub Wittka

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.