sobota 27. dubna 2024 Jaroslav

Osud naší planety máme ve vlastních rukách, každý může malým krůčkem přispět k lepšímu, říká publicista Daniel Tichý

Otázka klimatické změny je posledních několik let ve společnosti velice diskutovaným tématem. Publicista Daniel Tichý je jedním z autorů dokumentárního seriálu České televize „Česko řeší klima“, který společnosti přibližuje různá klimatická opatření přímo v praxi. O tom, jak může každý jedinec změnit své dosavadní návyky, aby se choval lépe k životnímu prostředí a proč by měli rodiče a pedagogové o tomto fenoménu mluvit s dětmi už od jejich útlého věku, se rozpovídal v rozhovoru.

Jakých klimatických opatření je v Česku třeba?

Nejprve bych zdůraznil, že klimatická změna je velmi komplexním fenoménem, který se dotýká takřka všech oblastí ekonomického a společenského života v Česku. Z toho vyplývá, že potřebných klimatických opatření je celá řada a měla by být prováděna ve všech významných sektorech, jako jsou energetika, doprava, průmysl nebo zemědělství. Za nesmírně důležité považuji zapojení veřejnosti do debaty o možnostech různých klimatických opatření a ukazování příkladů dobré praxe. Právě již realizované a – dle mého názoru – úspěšné projekty, co se týče ochrany klimatu, jsou hlavním tématem nového dokumentárního cyklu „Česko řeší klima“, který jsme s kolegy Michalem Žákem a Janem Kalenským připravili pro Českou televizi. Čtyřdílný seriál lze v průběhu srpna sledovat každou středu či sobotu na ČT2 nebo je možné si kterýkoliv z dílů přehrát v internetovém archivu České televize. Navštívili jsme s kamerou okolo padesáti lokalit v různých koutech naší země, takže si myslím, že se nám podařilo dát dohromady pestrou paletu jednotlivých opatření a je už potom na samotných divácích, do jaké míry je tato opatření osloví a budou pro ně třeba inspirující věcí.

Kdo by měl tato klimatická opatření dělat?

Jak se snažíme ukázat v našem pořadu, klíčovým aktérem jsou kraje, města, obce a podniky. Často slyšíme, zejména v médiích, o tématu klimatické krize v globálním, evropském či celonárodním měřítku, ale mnohdy chybí představit lidem možná řešení na lokální a regionální úrovni. Protože právě k nim budou mít vždy nejblíže a nejlépe je pochopí. Uvedu konkrétní příklad: když se město rozhodne postupně instalovat na budovy ve svém majetku zelené střechy či zelené fasády, tak občané v době letních veder brzy poznají, jak se najednou v těchto budovách funguje příjemněji, a to i za vysokých teplot.

Konference Učíme o globálních souvislostech

25.8.2020 8:30 - 16:00 - Umělecké centrum UP, Univerzitní 3

6. ročník konference o globálních souvislostech, který se bude věnovat globálním cílům udržitelného rozvoje a jejich začlenění do výuky.

Pořádá ARPOK, více o události zde nebo na facebookové události.

Jak může sám jedinec změnit a zlepšit své návyky, aby se choval lépe k životnímu prostředí?

Každý z nás může pro ochranu klimatu udělat něco konkrétního. Možností je spousta a je na každém, na jakou oblast se chce spíše zaměřit. Někomu bude více vyhovovat změna způsobu dopravy (více cestovat MHD, vlaky nebo si pořídit na emise CO2 úspornější vůz), někdo se zase rozhodne pro nákup tzv. zelené elektřiny (jen z obnovitelných zdrojů) a někdo se pro změnu s chutí zapojí do péče o krajinu, třeba ve formě pomoci s výsadbou stromů, budováním tůní a mokřadů. Obecně však platí, že bychom se všichni měli zamyslet nad tím, zda je nutné tolik věcí kupovat a mít ve svém vlastnictví, protože každý nový výrobek a produkt má menší či větší uhlíkovou stopu. Moc se například neví o tom, že na celosvětových emisích CO2 se asi deseti procenty podílí ty, které má na svědomí oděvní průmysl. Ve zmiňovaném odvětví toto číslo neustále roste a v tuto chvíli se již jedná o větší podíl než všechny emise CO2, které globálně produkuje letecká a námořní doprava.

Myslíte, že by se o klimatických změnách mělo vyučovat na základních a středních školách?

Určitě ano a vzhledem k vážnosti probíhající klimatické změny a jejich dopadů, to považuji za samozřejmost i nutnost. Osobně bych se přimlouval za to, aby se toto téma neprobíralo jen v přírodovědných předmětech (Co to je skleníkový efekt? Jaké jsou skleníkové plyny?), ale aby bylo i důležitou součástí společenskovědního vzdělávání. Zde by dle mého soudu měli pedagogové s žáky a studenty probírat především dopady změny klimatu na naši společnost a na náš každodenní život – a diskutovat pochopitelně o možných řešeních. Jako velmi důležité se mi jeví to, aby učitelé byli schopni a ochotni přiblížit klimatickou změnu jako fenomén, který se nás všech bezprostředně dotýká a který je zároveň příležitostí pro zlepšení kvality života v místě, kde bydlíme, ve státě, kde jsme se narodili. Aby například ve středoškolácích, kteří začínají přemýšlet o svém budoucím pracovním uplatnění, vzbudili zájem o to profilovat se v některém z praktických oborů, který má souvislost s ochranou klimatu – jako je rozvoj obnovitelných zdrojů a čisté mobility, budování modrozelené infrastruktury, výzkum a vývoj bezemisních technologií, revitalizační projekty v krajině, osvětová práce atd.

Od jakého věku je dobré začít s dětmi o tomto tématu mluvit? A čím konkrétně začít?

Navážu na svou předchozí odpověď. Domnívám se, že bychom děti neměli klimatickou krizí přehnaně strašit, což ovšem neznamená, že bychom měli zamlčovat zásadní příspěvek a “vinu“ lidstva (zejména západní civilizace) za současnou neradostnou situaci. Jde podle mě hlavně o to, je co nejvíce pozitivně motivovat, aby měly chuť se bezprecedentní výzvě, kterou klimatická změna představuje, postavit a řešit ji. Zároveň je velmi důležité, abychom šli vlastním dětem příkladem a přijali zodpovědnost za další osud planety Země. Tím našim potomkům pomůžeme pochopit, že toto celé může být příběh s dobrým koncem. Mluvit s nimi o tom můžeme klidně už od předškolního věku.

Kde se mohou pedagogové dozvědět o řešeních klimatické krize? Kde se dají na toto téma najít kvalitní informační zdroje?

Velmi bych vyzdvihl úsilí neziskového sektoru a mnoha občanských iniciativ, které se oblasti zvyšování povědomí veřejnosti o změně klimatu dlouhodobě věnují a odvádějí na tomto poli kvalitní práci. Třeba prostřednictvím pořádání různých setkání, seminářů a dalších akcí – viz olomoucká konference ARPOK „Učíme o globálních souvislostech VI,“ která se uskuteční v úterý 25. srpna od 8:30 v prostorách Uměleckého centra UP. Z aktuálních informačních výstupů bych rád upozornil na šikovnou brožurku Klimatické koalice „Klimatická krize! Mýty a fakta o stavu planety“, učebnici „Ochrana klimatu“ od Ekologického institutu Veronica včetně metodické příručky nebo on-line kurz Člověka v tísni „Klimatická změna“. Zajímavé příklady klimatických opatření jsou k dispozici na i na youtubovém kanálu projektu „Klima se mění: od informací k akci“, který realizuje CI2, o.p.s.

Jak jste uvedl, na obrazovkách České televize momentálně běží cyklus „Česko řeší klima“, jehož jste autorem. Plánujete i s tímto pořadem sérii besed a promítání pro veřejnost?

Osvětová práce s pořadem, vyjet s ním takříkajíc mezi lidi, je pro nás stejně tak důležitá jako jeho samotné natočení a odvysílání. Potvrdilo se to už v případě předchozí televizní série „Klima mění Česko“. Její ukázky jsme pravidelně zařazovali do debat na školách i s veřejností. Stejné úmysly máme s cyklem „Česko řeší klima“. Na podzim začínáme s prvními besedami a věřím, že o ně bude opět velký zájem.

Ohodnoť článek

Štítky klima, ochrana, příroda, ekologie, planeta

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.