čtvrtek 29. února 2024 Horymír

Drbna na výletě: Jak jsem prošoupala o víkendu botky v Čechách pod Kosířem

Krásně sluneční sobotní odpoledne a příjemné teploty kolem dvacítky. To je pomalu smrtelný hřích strávit tak krásný den zavřená doma u práce nebo nad učením. Proto jsem se rozhodla vypravit do nedalekých Čech pod Kosířem za trochou "kultury, turistiky a historie".

Takže zabalit svačinku, pití, dobré boty do baťůžku, a můžu vyrazit. To si budu pamatovat do příště, protože ani jednu z těchto věcí jsem si nevzala. Vyrazila jsem si jenom tak na "lehko" v šatičkách, vůbec ne v turistických botkách a čekala, že za chvilku z této malé vesničky vytěžím vše, co půjde. Chyba.

Obec se nachází asi dvacet kilometrů od Olomouce, což není moc, a na kole to je určitě taky hezký výlet. Já jsem se ale rozhodla zvolit auto jako svůj dopravní prostředek. Když pominu, že za posledních pět kilometrů jsem si málem vybila všechny zuby a drcalo to více než na D1, cesta příjemně utekla a už jsem parkovala na nově postaveném parkovišti. To bude potřebovat ještě doladit, ale cena deset korun za každou hodinu mi přišla docela adekvátní.

Poprvé jinak: Zámecká paní

Nejdříve jsem se rozhodla prozkoumat zámek, který je po několika letech rekonstrukce znovu otevřen. Slavnostní otevření zámku, které je ve vlastnictví Olomouckého kraje, proběhlo druhého dubna letošního roku a další zajímavé akce budou následovat. Například koncert skupiny Buty se uskuteční 10. června a přítomni budou dokonce i Jan a Zdeněk Svěrákovi, kterým je věnována stálá expozice v útrobách zámku.

Po vstupu do zámku jsem si mohla vybrat ze tří prohlídkový tras. Zámek, komentovaná prohlídka zámeckého parku nebo filmová expozice Jana a Zdeňka Svěrákových. Zvolila jsem si první a poslední možnost. Za obě trasy jsem musela z peněženky vytáhnout 65 korun za studenta (dospělí to měli dvakrát dražší – díky, ISICu!). Mojí průvodkyní se stala mladičká Kateřina Přikrylová, která si kromě občasných přeřeků dokázala poradit se všemi záludnými otázkami a komentáři. „Původní tvrz vlastnil Lúček z Čech. Po roce 1948 potkal zámek podobný osud jako většinu šlechtických sídel – zabral si jej komunistický režim a po roce 1953 zde zřídil zvláštní internátní školu,“ vysvětluje průvodkyně. Následovala smršť dalších zajímavých informací o zámku, o kterých bych vás nerada zpravovala, nebudu přece Katce brát její práci.

Nebo ano, ještě jednu informaci poskytnout můžu: častým návštěvníkem a hlavním malířem se stal Josef Mánes. Některé z jeho obrazů můžete vidět výše.

Několik málo fotek z interiéru zámku:

Pokus o poetické zátiší

Knihovna s bezmála pěti tisíci svazky

Hlavní místnost s původní podlahou a lustrem

Uvnitř zámku se také nachází již zmíněná filmová expozice otce a syna Svěrákových. Mohla jsem tam vidět původní scénáře k filmům jako je Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, Kuky se vrací a Tři bratři.

Dokonce je ve vitrínce schovaný i původní psací stroj, na kterém byly napsané některé divadelní hry a filmové scénáře. (scénická pozn.: redaktorka si s úlevou teatrálně utírá čelo, že když udělá pravopisnou chybu, nemusí přepisovat celou stránku, ale pouze zmáčkne tlačítko DEL na svém počítači)

Po prohlédnutí výstavy s přespříliš horlivou paní, která stále opakovala, že expozice je bez výkladu a přesto nám komentovala vše, jsem se vypravila do zámeckých parků. Krásné rozlehlé aleje a dominantní rozhledna Červená věž skýtají (všimněte si poetického duchu, který tato příroda vyvolává) nevšední klid a pohodu. Pokud vám nějaké dítě nepřejede nohu trojkolkou a dvakrát nezakopnete o pařez.

Podruhé jinak: Vysokohorský vůdce

Po prohlídce v parku a osvěžení v posezení U Hraběnky, kde jsem si dala pěkně vychlazenou a orosenou... ruskou zmrzlinu samozřejmě, jsem se vypravila na rozhlednu na Velkém Kosíři. Deklarovaná dvoukilometrová trasa byla opravdu dvoukilometrová a zpočátku byla značně do kopce. V jedné ruce jsem stále držela nanuka a myslela jsem na to, jak fajn by bylo mít na sobě zrovna tenisky a něco jiného než šaty. No, nebylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí, co si budeme povídat. Po konečném stoupání jsem konečně dorazila k rozhledně. Teď už jenom najít pokladnu a hurá nahoru. Paní u okýnka mi oznámila, že dospělí to mají za 20 korun a děti jen za deset. Hned mi nabídla tu druhou variantu. To, že nakupuju v dětské sekci, ze mě ještě dítě nedělá, ne? Ale stěžovat si nebudu, desetikoruna ušetřená, tak co.

Cestou nahoru jsem měla takové krásné výhledy:

Skoro na každém schodu bylo vyleptáno jméno jedince nebo organizace, kteří se na stavbě z roku 2013 některak podíleli.

Potřetí jinak: Kočí šlechticů

Po sestupu jsem se vrátila zpět do základního tábora a vydala se do jediného muzea kočárů v soukromém vlastnictví u nás. Jeho přední část prochází rekonstrukcí a také změnou expozice, která bude otevřená až příští rok. V zadní části, kterou jsem našla jenom náhodou, mě přivítala „milá“ paní, ze které budu mít noční můry ještě dlouho. A jelikož se za focení v interiéru muselo připlatit a máme přece jenom omezený rozpočet v redakci, tak toto je jediná fotka, kterou jsem pořídila. Když mě pokladní zmerčila, byla jsem ráda, že jsem nepřišla o celý foťák. Myslím, že by byla schopná ho přejet jedním z kočárů.

Mimořádně byla prohlídka i s průvodce, který o kočárech věděl opravdu hodně. Snažil se nás poučovat a zkoušet. (Až se někdy zeptá vás, na co je ta podložka na kozlíku, odpověď by neměla být, že na to, aby kočího nebolela zadnice. Nemá v sobě totiž ani špetku humoru. Nebo to taky může být proto, že jsem zrovna nepoužila slovo zadnice...) Některé z těchto kočárů byly použity taky ve filmech. Jeden si zahrál například ve filmu Amadeus nebo Císařovna Sissi. S místními umělci se dokonce radili i tvůrci Pirátů z Karibiku, o tom, jak správně postavit dobový kočár.

V Čechách pod Kosířem je také Hasičské muzeum, ale to jsem bohužel nenavštívila. Kvůli nedostatku času, ale hlavně proto, že mi po celém dni pořádně vyhládlo. U parkoviště stála velká cedule hlásající výborný penzion. Jmenovat nebudu, ale když od parkoviště zabočíte doleva a pak doprava, no, tak to raději nedělejte. Pohlreicha na ně!

Nicméně to byl krásně vydařený den, i když některé aktivity by bylo fajn rozkouskovat a mít tak důvod si brzo zase zajet do Čech pod Kosířem odpočinout znovu. 

Čtěte více:

 

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.